Klára Spilková o krizi LET: Asi to muselo přijít

Klára Spilková

Prožívá životní sezonu, i když toho zatím příliš nenahrála. Na svém kontě však má Klára Spilková své první profesionální vítězství, příliš na něj ale nevzpomíná. A ani budoucnost neřeší. Snaží se žít ze dne na den, tady a teď. I proto si nedávno zrušila svůj soukromý Facebook.

Jedna věc ohledně budoucnosti je ale nadmíru jasná – hlavním cílem je momentálně Amerika, konkrétně LPGA. Právě ta je pro mnohé hráčky jediným východiskem ze začarovaného kruhu, do kterého se v posledních letech dostala Ladies European Tour.

Volnější rok si však 22letá česká profesionálka podle vlastních slov vlastně užívá. Je jasné, že především díky tomu, že hned na jeho začátku přišlo uklidnění v podobě vítězství na Lalla Meryem Cupu. Premiérové vítězství na Ladies European Tour přineslo velkou pozitivní změnu.

Už vám vítězství v Maroku změnilo život?
To je pro mě těžká otázka vzhledem k tomu, že žiju ze dne na den. Snažím se moc nepřemýšlet o tom, co bylo a co bude. Žiju teď a tady. Určitě ale člověk pozná změnu na přístupu druhých lidí. Když jsem na golfu, tak mi přijde, že lidi zajímá má cesta a hodně z nich si z toho něco bere, důvěřují mi. A nemusí jít pouze o jejich zlepšení v golfu, protože přístup se dá praktikovat i na jiné věci, třeba práci.

Změnila se tak v očích ostatních Klárka definitivně v dospělou Kláru?
Myslím si, že to tak je, ale jak u koho. Samozřejmě že u lidí, kteří mě znají odmalička, tak pro ně budu navždy ta Klárka, protože mě tak mají zafixovanou. U ostatních už to je teď možná jiné.

Klára Spilková s trofejí za své první vítězství na LET v Maroku.

Překvapily vás nějaké reakce v posledních měsících?
Je fajn vidět, že i lidé, kteří nejsou úplně z golfu, se o mě a golf zajímají. To beru jako velkou změnu, více mě oslovují i lifestylové časopisy, pro které jsem najednou zajímavá. Lidé se mě více ptají, co je za mým úspěchem. Už to není pouze o tréninku, ale třeba i o duši a přístupu k životu.

Užíváte si to?
Určitě. A myslím si, že těch článků už je nyní tolik, že i novináři se musí na rozhovory více připravovat, aby nepokládali pořád dokola ty samé otázky. Vždy se chtějí dozvědět něco nového.

Nová je bohužel letos i situace na Ladies European Tour. Je začátek září a vy máte odehraných pět turnajů na LET a šest celkově. Jak to vnímáte?
Asi ne tak negativně, jak by se mohlo zdát. Minulý rok jsem se v tom negativním trendu trochu utápěla, mrzelo mě to. Nyní to beru tak, jak to je. Od začátku sezony více odpočívám, ale o to intenzivnější jsou dva týdny před turnajem. Člověk musí hledat nové cesty, učí se se sebou pracovat tak, aby vše hrálo. Nejde se připravovat dva měsíce na jeden turnaj.

Přijde mi, že se na tom snažíte hledat hlavně pozitiva.
Abych se přiznala, tak po šesti letech náročného cestování jsem docela ráda, že jsem letos mohla být více doma. Přeci jen už jsem na okruhu sedmý rok, a to se na člověku podepíše. Proto si to užívám.

V jaké situaci podle vás Ladies European Tour je? Zažila jste bohaté roky, kdy jste na okruh přišla, a nyní sledujete postupný úpadek.
Je to asi něco, co muselo přijít. Je to smutné. Když jsem na okruh naskočila, tak jsme hrály prakticky pořád a o to horší to musí být pro holky, které jsou už na LET déle. Všechny víme, jaké to bylo a máme s okruhem dobré zkušenosti. V posledních letech je to horší, ale život prostě takto kolísá. Někdy to jde nahoru, jindy dolů, a tak to je se vším. Asi se to muselo stát, aby se túra zase mohla zvednout. Sice nevíme, jak to bude, ale už se mluví o určité pomoci a třeba jednou budeme mít turnajů zase více a budou lépe dotované. Vidím v tom přirozený vývoj.

Klára Spilková prorazila do světového golfu na LAT, nyní ale vzhlíží k LPGA.

Co bylo nejhorší?
Nepříjemné bylo, že nám neustále říkali, že je to dobré a že všechno bude v pohodě. Přitom my už jsme dva roky věděly, že to v pohodě nebude. Kdyby na rovinu řekli, že je to fakt blbé a že potřebují naši největší pomoc… Oni nás furt přesvědčovali o tom, že to mají pod kontrolou, čemuž rozumím, ale nyní vyplouvá na povrch něco úplně jiného. Myslím, že jsme toho hodně nevěděly. Aby se oni, a především bývalý ředitel (Ivan Khodabakhsh, pozn. red.), chránili.

Do médií se dostává, že vedení série žádá hráčky o solidaritu, aby okruh v těžké době podržely. Žádali od vás nějakou pomoc?
Právě že ani ne, ale my jsme jim mohly jakkoliv pomoci, třeba přes sociální sítě. Když nás kdokoliv poprosí, abychom něco někde natočily, tak to uděláme, protože tu sérii máme rády, vždyť jsme jedna velká rodina a je nám spolu dobře. Spousta hráček do Ameriky nechce, protože to tam není tak rodinné, jako v Evropě. Řada z nich, třeba Florentyna Parker, která letos hrála Solheim Cup, říká, že za moře nechtějí, že chtějí hrát doma. Já bych také raději hrála doma než létat po světě jak blázen.

Kde je podle vás momentálně největší problém Ladies European Tour?
Největší škoda podle mě byla, že když nový ředitel do své funkce nastoupil, tak chtěl sérii strašně rychle zvednout a přepálil to. Jde o přístup. Nechci říci, že v tuto chvíli by série měla vzít cokoliv, ale kdyby se hrály turnaje s prize money 250 nebo 300 tisíc, tak my jako hráčky budeme rády. Trochu se vrátit zpátky. On to pak i zkoušel, ale nikdo už mu ty peníze nechtěl dát. Asi byl na promotéry přehnaně přísný, necítili od něho určitou lidskost a asi to už potom nechtěli dělat. Čemuž rozumím.

Jak z toho ven?
Už loni jsem jim říkala, aby se více pustili do sociálních sítí. Ano, na Twitteru pořád něco bylo, ale na Instagramu to bylo mrtvé. Třeba LPGA si na tomto hrozně zakládá. Proč bylo na našem Instagramu něco jednou za měsíc? Říkali mi, že mám pravdu, že na tom začnou dělat, i to letos bylo lepší, ale chyběla trochu zpětná vazba. A co nám také schází, jsou doprovodné akce na turnajích.

Jako letos na Albatrossu během Czech Masters, kde byla zóna pro děti, food festival a podobně?
Přesně. Aby lidé přišli i na nějakou zajímavou golfovou kliniku. Abyste je nelákali pouze na turnaj, ale něco jim nabídli už před turnajem. Jedná se o věci pro lidi, které na turnaj vezmou své děti a zabaví se i jinak než golfem.

Energii nasává Klára i za starých aut Radka Pokorného ze společnosti Engine.

O to se hodně snaží na European Tour nový šéf Keith Pelley, který už začíná prosazovat třeba i hudbu na drivingu. To už je možná moc, ale nestálo by za to něco okoukat?
Naopak, to není vůbec špatné. Golf možná bude vnímán více uvolněně, je potřeba dostávat z hráčů nějakou srandu, aby to bylo odlehčené. Když je golf v globálu vnímán úzkoprse, tak mu spousta lidí nedá šanci.

Z toho, co říkáte, Amerika je nyní jediná cesta?
Momentálně určitě.

Jak se připravujete na q-school, do které vstoupíte v druhé fázi koncem října na Floridě?
Nyní mě čeká Evian, po kterém mám turnaje ve Španělsku a Francii. Pak už přijde na řadu kvalda. Mám mezitím volné týdny, ale je dobře, že nyní budu hrát více pod tlakem. Sice jsem letos změnila přistup k tréninku, ale v něm na sebe nikdy nevyvinete takový tlak, jako v turnaji.

V posledních dvou letech jste si dvakrát vyzkoušela zámořský KPMG Women's PGA Championship. V čem je golf v Americe jiný, než v Evropě? Na co se musíte připravit?
Co se týče konkurence, je to, jako když jedu na British nebo Evian. A pokud jde o hřiště, tak i na těch dvou turnajích byla úplně rozdílná. Loni v Seattlu to bylo dost větrné, nyní zase parkové. Nepřišel mi nějaký výrazný rozdíl proti Evropě, kde máme všechny typy hřišť a jsem tak zvyklá na všechno. Mně je jedno, kde hraju. Mám ráda linksy, parková hřiště… Jsem hodně přizpůsobivá.

Je nějaký rozdíl ve vaší hře a ve hře hráček pravidelně hrajících LPGA?
Některé se to snaží hodně rvát, ale hlavní rozdíl je ve skórování. Mají to nastavené tak, že se snaží hrát prakticky pořád blízko jamce. Jsou agresivnější. Když jsem hrála letos na British první dvě kola se Stacy Lewis, tak mi přišla až jako stroj. Ničím se nerozptyluje a jde si za svým. Neříkám, že chtěla zahrát birdie na každé jamce, někde par berete, ale ona se nad některými pary rozčilovala, a to mi přijde zbytečné. Nebyla delší na drivu, železy byla o jednu hůl delší než já, ale byla agresivnější.

Po dlouhé době vyrazila Klára na koně.

Nedávno jste si zrušila svůj soukromý Facebook. Proč?
Protože jsem ho měla devět let a už jsem v něm neviděla žádný přínos. Lidé tam začínali sdílet věci, které mě nenaplňovaly a už se mi to nelíbilo. Navíc mi v poslední době Facebook asi třikrát napadli hackeři, kteří pak rozesílali mým jménem zprávy ostatním lidem, což už mi přijde jako hodně šílené. Až si myslím, že by si měli Facebook zrušit úplně všichni. Ano, messenger je dobrý na komunikaci s přáteli, ale jinak mi Facebook přijde na nic. Mám ale stále svou fanouškovskou stránku.

Jaký byl první den bez Facebooku?
Fajn. Byla jsem na mobilu, měla volnou chvíli, takže normálně bych najela na tu aplikaci a zapnula bych ji. Najednou koukám a ikona nikde. Tak jsem mobil položila a koukala kolem sebe. Mám dojem, že člověk najednou nedělá úplně zbytečné věci a má více času na něco jiného, co ho může posunout dál. Facebook podle mě posouvá člověka tak akorát do blázince.

Je něco nového, na co jste měla v poslední době více času?
Zrovna nedávno jsme byli na koních, u kterých jsem nebyla od malička. Pracovali jsme s energií koně a šlo o určitý rozvoj osobnosti. Bylo to super v tom, že jak se chová člověk, tak se k němu chová i ten kůň. Je to určité zrcadlo a byl to pro mě hodně silný zážitek. A ten přišel i na dovolené, když jsme vyrazili šnorchlovat. Já se nikdy moc nepotápěla, šnorchlovala jsem snad dvakrát v životě, a teď jsem byla ve vodě s třímetrovými mantami. Nevěděla jsem pořádně co s ploutvemi, šnorchl mi vyletěl nahoru a kolem mě ta obrovský zvířata. Mám to ráda, podobné výzvy. Proto se snažím žít ze dne na den, poznávat nové věci. Hezké na tom je, že člověk pak nikdy neví, co ho v životě čeká.

Souhlas s cookies

Pokud vám nevadí, že pro měření návštěvnosti používáme Google Analytics, zavřete tuto hlášku.

Souhlasím, zavřít potvrzení