Obelstil smrt, nejstarší člen PGA of America dostal řád

Gus Andreone

Nejstarší profesionál PGA of America Gus Andreone měl bohatý a pozoruhodný život. Kvůli hrůzám, které vytrpěl během 2. světové války v Evropě jako voják, by s ním ale většina z nás neměnila. Teď se mu v sto šesti letech dostalo velkého ocenění.

Andreone byl Francií přizván do jednoho z nejexkluzivnějších "klubů" na světě, do Řádu čestné legie, což je nejvyšší francouzské státní vyznamenání, které v roce 1802 založil Napoleon Bonaparte.

Gus Andreone, žijící ve floridské Sarasotě, dostal hodnost Rytíře. Ocenění převzal z rukou generálního konzula Francie v Miami Clementa Leclerka. Ceremonie se odehrála Automobilovém muzeu v Tampa Bay.

"To není ocenění jenom pro mě. Je to společná věc," uvedl Andreone na ceremoniálu. "Když jsem se o ocenění dozvěděl, nejprve jsem si vzpomněl na svoje chlapce. Nikdy na ně nezapomenu," řekl Andreone s odkazem na padlé kamarády.

Těmi "svými chlapci" nazývá Andreone vojáky 61. obrněného pěšího praporu 10. obrněné divize, kterým tehdy ve svých 33 letech velel. Byl na ně pyšný, když v simulovaném boji vítězili, stejně jako když později dorazili 23. září 1944 do Cherbourgu na evropskou pevninu.

Měsíc pak strávili dalším výcvikem a vyzbrojováním, než vyrazili na zteč do slavné Bitvy v Ardenách pod generálem Georgem S. Pattonem. 10. divize se proslavila jako tzv. elitní Divize duchů, která bez svých insignií na uniformách účinně potírala nepřítele. "Pohybovali jsme se rychle a neslyšně skrz studené noci," vzpomínal Andreone.

Následující půlrok zanechal na jeho duší i pozdějším životě nesmazatelné stopy. Vojáci mu umírali doslova v náručí a Andreone, který o 39 let později vyhrál pensylvánskou státní loterii, sám třikrát unikl jisté smrti.

VSTAL JSEM, PORUČÍK UŽ NE

Když 10. obrněná divize vešla kdesi v Ardenských lesích pod palbu, Andreone zalehl se svými vojáky na zem, zatímco granáty a kulky pršely všude kolem. "Leželi jsme vedle sebe s mým poručíkem. Když palba ustala, vstal jsem. On už ne," vyprávěl.

Z chudých poměrů pocházející Andreone se stal profesionálním golfovým asistentem v roce 1934 v klubu St. Clair v Pittsburghu, kde v době Velké hospodářské krize začínal jako čistič holí. V roce 1939 se stal již členem PGA. Jenže o tři roky později byl odveden do armády.

Po válce mu jeho velící důstojník nabídl, aby v armádě zůstal. Andreone měl ale jiné plány. "Kapitáne, mám nějakou nedodělanou práci," řekl mu, než se vrátil ke golfu. V roce 1947 se pak Andreone stal hlavním profíkem v Edgewood Country Clubu a jak říká, našel v sobě konečně mír.

O hrůzách války pak dlouho nikomu nevyprávěl. Na první sraz "Tigers", jak si 10. obrněná divize říkala, jel poprvé až na začátku 80. let. A sdílet své válečné vzpomínky začal až v roce 1986, kdy se přestěhoval na Floridu. "To bylo záměrně, abych si v důchodu něčím zaměstnal mysl."

Když i za účasti své manželky Betty držel minulé úterý na ceremoniálu svou medaili, objal svou rodinu a přátele. "Byl jsem požehnaný mnoha způsoby," řekl. "Všechno, co jsme ve službě dělali, činili jsme společně. Dnes tu oslavujeme nás všechny," dodal ke svým padlým kamarádům.

Souhlas s cookies

Pokud vám nevadí, že pro měření návštěvnosti používáme Google Analytics, zavřete tuto hlášku.

Souhlasím, zavřít potvrzení