Smutná i pyšná. Učím se za pochodu, říká Vlčková

Karolína Vlčková

​Byla tak strašně blízko zisku karty na LPGA. A právě to ji ve velkém finále kvalifikační školy svázalo hole, Karolína Vlčková se tak musí nasměrovat jinam. Na Symetra Tour. Stále ještě převládající smutek ale každým dnem slábne a nastupuje očekávání z toho, co bude.

Z první fáze se přes druhou probojovala až do pátého, finálového kola té třetí, závěrečné. Stačilo zahrát standard a v bagu by byla alespoň karta částečná. Kdyby Vlčková přidala pár berdíků, nebyl daleko ani plný status.

Jenže ten den na Floridě přišlo více bogey než birdie.

Jistota celé sezony na Symetra Tour byla v tu chvíli jen slabou náplastí. A i když to zklamání každým dnem slábne, pořád tu je.

"Vím, že na to mám. O to více mě to štve," říká mimo jiné 24letá profesionálka, která je velkým příslibem českého golfu.

Je pár dní po konci Q-school, jaké momentálně převládají pocity?
Pořád mě to štve, ale snažím se soustředit na to, co mě čeká. Stalo se to, co se mělo stát a mojí cestou má být Symetra Tour. Těším se na ni, protože znám řadu hráček na LPGA, které jsou rády, že začínaly právě zde. Už začínám naplno vnímat i ta pozitiva, která z toho plynou.

Skutečně?
Mrzelo mě, že když jsem si tu šanci vypracovala a byla tak strašně blízko, že se mi to finálové kolo tak nepovedlo. Kdybych hrála dobře a stejně to neudělala, tak bych… Byla bych na sebe pyšná, ale on to je velký úspěch i tak, jen je třeba to vstřebat a naplno si to uvědomit. A to chvíli trvá, protože je v tom opravdu hodně emocí a rozumové zhodnocení celé situace teprve postupně přichází.

Co se stalo ve finálovém kole?
Když člověk něco moc chce, o to více v golfu… Tak to občas takto nevyjde. Během celého kola jsem minula jen čtyři greeny, ale mé chipování a puttování bylo strašné. Až když jsem úplně změnila svou rutinu, tak jsem dala dvě birdie, ale to už bylo moc pozdě.

Takže se vám nedařilo, jak se říká myslet pouze na další ránu?
Přesně tak, v hlavě jsem měla tolik myšlenek! Před finálovým kolem jsem ani nemohla pořádně spát, hlavou se mi honila spousta věcí… To ale podle mě každému, jen někdo to dokázal ukočírovat a přetavit to v něco pozitivního, a někdo ne. Mně se to tentokrát bohužel nepovedlo.

Jak velkou životní zkouškou byla celá tříkolová Q-school?
Musím se přiznat, že už nikdy nechci být v situaci, kdy bych musela projít všemi třemi fázemi kvalifikační školy. Byl to docela záhul, a to jak psychický, tak fyzický. Je to hodně zdlouhavé, člověk udělá jeden krok a strašně dlouho čeká na ten další. A když ho zvládne, tak zase.

Co bylo nejtěžší?
S odstupem času musím říci, že psychicky i fyzicky je paradoxně asi nejnáročnější první stage, protože se hraje za extrémních klimatických podmínek a pro nás, které nemáme americký pas, je to klíčový okamžik kvůli získání pracovního víza v USA. Je to prostě takové drsné a nelítostné síto. V dalších fázích Q-school už můžete jenom získávat, ale tady je konkurence obrovská a také můžete všechno ztratit. Když jsem se o tom bavila s trenérkami, tak mi potvrdily, že jen málo lidí projde všemi třemi fázemi a ještě se dostane v té poslední do finálového kola. Proto na sebe musím být opravdu pyšná.

Přesto na mě působíte, že jste pořád více smutná, než pozitivní z toho, co jste dokázala.
Beru to tak, že chyby, které jsem udělala, a to, jak jsem finále psychicky neunesla, je pro mě další cenná zkušenost. Já skutečně nejsem smutná, jenom si nedávám bulíky na nos. Snažím se vše hodnotit realisticky, poučit se z toho a dál na sobě na základě toho všeho pracovat.

(na chvíli se odmlčí)

Dobře, pořád mě to trochu mrzí, ale to je vlastně dobře, protože kdyby nemrzelo, tak by to znamenalo, že mi na tom nezáleželo. A mě na tom záleží strašně moc! Celé to je zkušenost k nezaplacení, i když jsem za ni zaplatila docela dost peněz. (smích)

Když si vybavíte 20 hráček, které plnou kartu získaly, je rozdíl už pouze v hlavě, nebo i někde jinde?
Musím zapracovat na své krátké hře, ta mě pořád trochu brzdí, i když jsem na ní v posledních měsících pracovala nejvíce ze všeho. Ale zatím si to ještě nestačilo, jak se říká "turnajově sednout". Na druhou stranu moje nejlepší kamarádka, se kterou jsem nastoupila na školu, vyhrála play-off a má plnou kartu na LPGA. My spolu čtyři roky soupeřily… A já i díky tomu jasně vím, že na to mám.

Co všechno jste stihla za první půlrok coby golfová profesionálka?
Doma jsem v létě odehrála jen LETASku na Casa Sereně. A v Americe jsem před každou fází kvalifikační školy hrála turnaj na Floridě. Zatím se učím za pochodu, všechno bylo docela hektické, takže jsem ráda, že teď budu mít pauzu. Těším se, že mě navštíví rodiče a budu mít čas na to si pořádně naplánovat svou první plnou profesionální sezonu. Golfový rybník v USA je velký se spoustou možností, takže mě opět čeká učení se za pochodu. Ale dává mi to smysl pro mou golfovou kariéru i život jako takový.

Takže nelitujete toho, že jste nepřestoupila k profesionálkám až na konci sezony, jak to často bývá?
Vůbec. Já chtěla přestoupit hned po škole z toho důvodu, že člověk se musí naučit hrát golf tak, že se už jedná o jeho práci a měl by vydělávat nějaké peníze. I proto si myslím, že přes Symetru to pro mě bude dobrá cesta. Naberu tam hodně zkušeností a do toho největšího golfového světa půjdu zase silnější. Fakt se na to těším.

S čím do nové sezony půjdete?
Nechci mít nějaká očekávání, možná i přehnaná. Prostě chci hrát nejlépe, jak dokážu a dám do toho všechno. Další zkušeností pro mě bude, že si všechno budu zařizovat sama. Cestování, registrování na turnaje, plánování sezony tak, abych měla také čas na odpočinek. Bude to úplně jinak náročné, než hraní golfu při škole. Budu si muset najít svůj styl a zjistit, co mi vyhovuje a co ne.

Už máte vše promyšlené finančně?
Sezonu pokrytou ještě rozhodně nemám, ale teď budu mít čas shánět sponzory a lidi, kteří mi budou chtít pomoct. Když to řeším s rodiči, tak to přirovnáváme k tomu, když někdo rozjíždí svůj byznys. Také potřebuje ze začátku od někoho pomoc, protože to je těžké. Já věřím tomu, že když si člověk jde za svým snem a v rámci mezí to dělá dobře, tak že to vyjde.

Máte z něčeho, co vás čeká, strach?
Strach určitě ne. Těším se, ale zároveň vím, že se třeba něco nemusí povést hned napoprvé. To, co mě čeká, beru jako velkou výzvu. A já mám výzvy ráda od mala.

Souhlas s cookies

Pokud vám nevadí, že pro měření návštěvnosti používáme Google Analytics, zavřete tuto hlášku.

Souhlasím, zavřít potvrzení