Koupání i krmení si Matuš užívá: FaceTime je jen virtuální realita

S přítelkyní totiž koncem minulého roku přivítali na světě prvního potomka – dcerku Aničku. V posledních měsících ale všichni tři společně příliš mnoho času nestrávili. Matušovi totiž naplno začala sezona, ve které potřebuje potvrdit loňský zisk plné karty na Challenge Tour.

Na úvodních turnajích se mu ale vůbec nedařilo.

Nedal čtyři cuty v řadě, chytnul se až v minulém týdnu ve Španělsku, kde postoupil do víkendových bojů ve zkrácené jamkovce, když se nakonec probojoval mezi 32 nejlepších. I to je pro něho před startem na D+D REAL Czech Challenge velká vzpruha.

Podle výsledků to vypadá, že vstup na Challenge Tour byl hodně těžký.
Je to tak, ty první turnaje… Vlastně se vracím k tomu, co jsem zažíval při svém příchodu na Pro Golf Tour. Když jsem ji začal hrát naplno, tak mi ze začátku ti kluci, se kterými jsem hrál, přišli neporazitelní. Že hrozně dobře hrají, trefují to a zvládají course management. Postupem času jsem ale zjistil, že jsme na tom podobně. Asi muselo přijít určité otrkání.

V Keni jste byl navíc vhozen do hodně rozbouřené vody, že?
Začínat největším turnajem sezony bylo zvláštní. V Keni bylo vše skutečně pompézní, na turnaj dorazilo hodně hráčů z European Tour, takže o to to bylo těžší. Měl jsem tam ale zase dostatek času na to, se připravit. Hřiště pro hlavní turnaj bylo opravdu krásné, ale nebylo na něm místo pro mé špatné rány. Co ale bylo opravdu šílené, tak ten kvalifikační turnaj.

Proč?
Promotér nás vysadil na nějakém vedlejším hřišti a rozehrávali jsme se na fotbalovém hřišti mezi kameny. Do hry jsme pak nedostali ani birdie kartu, jenom pin pozice a šlo se hrát. Občas byl na hřišti nějaký marker, i když i ty byly hodně zvláštní. Pro všechny to ale bylo stejné a start si uhráli ti, kteří zahráli ten den nejlépe. Já se naštěstí do turnaje dostal i tak.

Co nadmořská výška kolem 1600 metrů?
To převýšení mě hodně zaskočilo. Vzdálenost ran byla úplně jiná, než na co jsme zvyklí. Nižší rána nedoletěla tak daleko, jako normální vysoká, která letěla doslova jako granát. Podle reakcí ostatních jsem nebyl sám, kdo se s tím potýkal a odráží se to i na vítězném skóre -11. Vůbec neodpovídá tomu, jak lehké hřiště bylo a jak dobří hráči na něm hráli.

Jaké byly další důvody toho, že jste sezonu nezačal podle představ?
Nejvíce se na špatném startu podepsala zimní příprava, která prostě nebyla dobrá. Vlastně se z toho dostávám do teď. Stále cítím, že dobrých ran je asi čtyřicet procent, průměrných dvacet a špatných je dalších čtyřicet. Momentálně mi rozhodně chybí konzistentnost, ale lepší se to.

Když jste dal cut v minulém týdnu ve Španělsku, přišla velká úleva, že?
Obrovská. Po psychické stránce jsem se ale necítil až tak špatně. Mrzelo mě hlavně Turecko, kde jsem hrál dobrý golf, udělal málo chyb, ale přesto to nestačilo. I tak jsem však cítil, že to stále není to, na co jsem byl od sebe zvyklý v minulém roce. Ze třiceti stupňů v Turecku jsme se pak přemístili do Bilbaa, kde bylo pět stupňů a foukal silný vítr. Tam mi to vůbec nešlo, a navíc jsem tam něco chytnul.

Takže další nepříjemnost.
Bohužel. Sice jsem jel hned další týden do Portugalska a turnaj odehrál, ale celý jsem ho jinak proležel. Pořád jsem se potil, v noci jsem třikrát měnil prostěradla, abych se alespoň trochu vyspal. Hned jak jsem nedal cut, tak jsme jeli do Španělska trénovat, protože už jsem cítil, že je všechno lepší. A v turnaji se to naštěstí potvrdilo a přišla velká úleva.

Jak jste si užil poprvé jamkovku na devět jamek?
Myslím si, že ten formát je úplně geniální. Devět jamek se rychle odehraje, jsou tři zápasy denně a člověk se s ostatními jenom rychle potkává. Je to možná trochu kruté, když se vám dvě tři jamky nedaří, tak nemáte na zvrácení celou osmnáctku. Ale to je jamkovka, kde se může stát všechno. Vždyť ji vyhrál kluk z Pro Golf Tour.

Jaké byly vaše dva zápasy? V prvním jste nikdo moc neskóroval, v druhém naopak ano. Proč?
Do prvního duelu s Roope Kakkem jsme šli v osm ráno, dost foukalo, a ještě byla také docela kosa, takže se nikomu nechtělo moc skórovat. I s kedíkem jsme si pak v klubovně řekli, že to byl hrozný zápas, ale ten méně šílený hráč vyhrál.

A druhý zápas se Skotem Grantem Forrestem?
On je skotská vycházející hvězda. Je to opravdu přesný ranař a proti mně začal sérií eagle, birdie, par birdie, takže jsem prohrával po čtyřech o tři. Třeba na čtyřparu čtvrté jamky mi to poslal první ranou na green. S kedíkem jsme si říkali, že možná skončíme na pětce. Ale pak jsem se chytnul na kratších jamkách, kde jsem to wedgemi poslal blíže jamce než on a stáhl to na jednu jamku. Na tříparu sedmičky jsem měl osmimetrák do birdie, který mi líznul jamku. On se zachraňoval z bunkeru, ale zvládl to. Kdybych to srovnal, tak to ještě mohlo být zajímavé. Jenže hned na dalším pětiparu pospal znovu druhou ránu na green a bylo hotovo. Tolik to ale nemrzí, protože jsem prohrál s finalistou.

Jaké to je být po delší době na Kuňce a těšit se na turnaj Challenge Tour?
Super. Beru ho ale jenom jako jeden z dalších turnajů, je toho hodně. Jsem docela rád, že příští týden nejedu do Švýcarska. Udělám si volno a pojedu až do Belgie. O to více se ale možná na tento turnaj těším a dám do toho tady všechno. Vždyť budu mít týden, abych se z toho dostal. (smích) Sice hraji pátý turnaj v řadě, ale nějak mě to nesráží, spíše jsem se rozehrál a doufám, že to tady zužitkuji.

Určitě jste také rád, že jste pár dní v Česku a můžete být s rodinou.
Samozřejmě. Sice se mnou byli v Turecku, ale to už je nějaký pátek, takže jsem je dlouho neviděl. Je fajn je tady mít. Přiznávám, že je dlouhé být měsíc mimo a nevidět se s dcerkou a přítelkyní, takže FaceTime jede každý den. My ale víme, co je potřeba. Co je moje práce a jakou roli má nyní přítelkyně. Oba dva to tak bereme, a ještě jsem nedostal žádné echo, že bych měl být častěji doma. Naopak se mě ptala, jestli nechci jet do toho Švýcarska, protože vidí, že jsem rozehraný. Já ale řekl ne. Pauza je nutná, a i přes ten jeden cut se pořád potřebuji trochu srovnat.

Je s FaceTimem dvojrole golfisty a čerstvého otce trochu jednodušší?
Asi ano, vidíme se, ale pořád je to jenom virtuální realita. Stále je to jenom přes telefon, ale teď ji můžu vykoupat, krmit, jít spolu ven… Smějeme se na sebe. Je to něco úplně jiného.