Hlavně se z toho nepo***, říkal si Mrůzek. Slavit vyrazil do mekáče

Mrůzek zatím startoval na Challenge Tour jen díky pozvánkám Relmostu, kterých může aktuálně využít maximálně devět (7 na zahraniční turnaje a 2 na domácí). V příští sezoně už by ale měl být držitelem karty kategorie 14, která mu zajistí většinu startů.

"Jsem rád, že jsem si už snad zajistil na příští rok kategorii, která by mi měla dát kolem dvaceti turnajů. A to mám před sebou se Švédskem ještě minimálně tři turnaje, takže to beru spíše jako takové uklidnění, ale stále bych se ještě chtěl porvat o TOP 70, což by mi zajistilo kartu plnou, tedy úplně všechny turnaje v příští sezoně," nechce se Mrůzek uspokojit.

Po turnaji v Rakousku má na svém kontě už 11 574 eur a v pořadí Road to Ras Al Khaimah mu patří 106. příčka. Kategorii 14 získají hráči na 71. až 120. místě, přičemž loni stačilo Paulu Maddymu na 120. pozici 10 160 eur. 

Mrůzek dal ze sedmi dosavadních letošních startů čtyři cuty. Co je však hlavní, vždy skončil v TOP 25, což znamenalo více eur, než za umístění kolem 50. místa, kde Češi v minulosti často po zvládnutém cutu končili.

To nejlepší si zatím letos schoval na rakouský Adamstal, kde po 1. kole dokonce vedl, a i přes triple bogey ve finálovém kole si došel pro dělené osmé místo. Lépe zahrál v historii z Čechů jen dvakrát šestý Jiří Janda.

"Stále jsem byl nohama na zemi. Ale TOP 10 jsem hodně chtěl. Když jsem po prvním kole vedl, tak jsem si říkal, hlavně se z toho nepo***, je to jenom dobrý začátek. Že vedeš nic neznamená, stále nás čekají tři kola a zkus uhrát desítku. A to se mi povedlo, jedu do Švédska, takže jsem s turnajem na sto procent spokojený," připomněl Mrůzek jeden z benefitů svého výsledku – hráči z TOP 10 mají na Challenge Tour automaticky zajištěný start na dalším turnaji, i když by se na něj jinak nedostali.

Český profesionál si elitní desítku pojistil berdíkem na poslední jamce, čímž naopak z TOP 10 vyřadil svého krajana Aleše Kořínka. Přestože birdie v tu chvíli nutně nepotřeboval, udělalo mu radost.

Rozhodně ale svou druhou ránu na tříparové osmnáctce do jamky na závěr turnaje pouze nedoklepával: "Bylo to 172 metů do tyče a jak jsem byl nabuzený, tak jsem zahrál 7-železem na 180 metrů. Byl jsem tak osm metrů za tyčí, ale pak jsem to tam z kopce loupnul. Opravdu to nebyl krátký putt. Když jsem ho dal, tak mě úplně polil pot a horko, když jsem si uvědomil, že jsem to dokázal. Byl to krásný pocit."

Finálové kolo si zkomplikoval tripláčem na čtyřparové pětce. Naštěstí už předtím ale zahrál dvě birdie a další dvě stihl do konce úvodní devítky. Na té druhé pak sice začal bogey na jedencátce, ale další dvě birdie v závěru (15, 18) ho přeci jen do TOP 10 posunula.

"Nepanikařil jsem. Věděl jsem, že hru mám jinak pod kontrolou a naštěstí přišla další birdie. Byla to asi jediná chyba z týčka za ty čtyři dny, jinak jsem končil na fairwayi nebo do pěti, maximálně deseti metrů od ní. Sám jsem si řekl, že má hra je na tolik silná, že ještě nějaká birdie dám,“ prozradil svůj recept na oklepání se z triple bogey.

Nejen v tu chvíli, ale třeba i v druhém kole, mu hodně pomohla přítelkyně Štěpánka Čížková, která mu na Challenge Tour dělá kedíka: "Štěpulka mě držela trochu při zemi. Někdy jsem možná chtěl jít více po tyči, ale pak jsme si vždy připomněli, že mám hrát na středy greenů a čekat na putty. Netlačili jsme na pilu, měl jsem to ve druhém kole nastavené tak, že pokud půjdu kolem paru, jednu pod, tak to bude super. S parem jsem byl spokojený a nebral jsem to tak, že bych něco ztratil."

V dalších dvou kolech už opět zamířil pod par a turnaj zakončil na skóre -12. Ihned začal řešit, jak se v pondělí dostat na sever, kde ho čeká Swedish Challenge. Ze svého vedení po 1. kole tak vytěžil více než před čtyřmi roky Ondřej Lieser. Ten tehdy skončil na Kanárských ostrovech po stejné odehraném prvním kole za -6 nakonec na děleném 28. místě.

"Je to příjemná starost. Teď musíme rychle domů a vyprat, protože člověk nemá padesát triček. Už se turnajů ve Švédsku a Finsku nemůžeme dočkat. Ve Švédsku jsem ještě nebyl a moc se tam těším. O to více, že jsem si poprvé vybojoval takový turnaj sám. Dvakrát jsem byl letos blízko, v Portugalsku ani na Kuňce to nevyšlo, tak jsem si říkal do třetice všeho dobrého… A vyšlo to!“ nezastírá Mrůzek obrovskou radost.

Vedle pozvánky na další turnaj a důležitých eur do žebříčku Challenge Tour navíc v neděli, stejně jako jedenáctý Kořínek, získal i nějaké ty bodíky do světového pořadí. Po dvou turnajích v řadě, na kterých neprošel cutem, je to všechno velká vzpruha.

"Špatný jsem z toho ale nebyl. Myslím si, že jsem v hlavě silnější a má hra je lepší, mám ji pod kontrolou. Věděl jsem, že hraji dobře a to, že jsem nedal na dvou turnajích cut? Tady nikdo nedává všechny cuty, s tím se musí počítat," popisuje své osobní nastavení Mrůzek a dodává, co mu také pomohlo: "Zajel jsem na Penati, kde jsem s tátou potrénoval, dal si super devítku a cítil jsem, že hra tam opět je. Věděl jsem, že v Adamstalu můžu zahrát dobře, a to se potvrdilo. Možná mě to celé i trochu posílilo.“

Najde si přitom Mrůzek čas na oslavu? "Na nějaké velké slavení není čas, ale po cestě autem domů z Rakouska si možná dáme v Mekáči McFlurry."

Více fotek Filipa Mrůzka zde