Mrůzkovi jdou do boje! Challenge Tour okoření účast otce a syna
V Americe, kde jsou tradiční golfové rody, to není až tak neobvyklé. Ale v Evropě, o to více na úrovni Challenge Tour, se jedná o skutečně výjimečnou událost. Na D+D REAL Slovakia Challenge se v tomto týdnu představí ve startovním poli otec a syn. Petr a Filip Mrůzkovi.
Autor: Honza Fait, 03.07.2019 08:15
Sedmadvacetiletý Filip je pravidelným účastníkem druhé evropské golfové ligy, na které momentálně vlastní kartu kategorie 15 a v pořadí Order of Merit aktuální sezony je jako nejlepší Čech na 77. místě.
To o třiadvacet let starší Petr, který v týdnu po turnaji oslaví své 51. narozeniny, už žije jiný golfový život. Čistě trenérský. Usadil se na Penati, kde je Head PRO, což mu umožnilo uskutečnit tento bláznivý nápad.
"Dva roky tady na Penati Challenge Tour nebyla, ale loni v říjnu jsem se od manažera a prezidenta klubu dozvěděl, že se s promotérem Petrem Dědkem dohodli na jeho pokračování, což mě velmi potěšilo," vzpomíná dnes na dobu, kdy začal uvažovat o tom, jestli by na turnaji nemohli startovat otec se synem.
Po pár telefonátech měl kartu přislíbenou s tím, že ještě později potvrdí, že by do toho skutečně šel. Úplně jednoduché to ale být nemělo.
"Bohužel jsem si před dvěma měsíci nalomil tři žebra, takže jsem měsíc nemohl trénovat. Ale tím, že jsem vše avizoval třeba i zde svým juniorům, tak by byla větší slabost z toho odejít, než nastoupit a stát si za tím, co zahraji. A definitivně jsem se rozhodl hrát," nepřipouští Petr Mrůzek, že by měl v úmyslu z turnaje vycouvat.
Na Challenge Tour se ukáže po dlouhé době. Vždyť za posledních 20 let odehrál jediný turnaj, a to na pozvánku v roce 2008 na Ypsilonce. V letech 1996 až 1999 pak nastoupil v rámci druhé evropské ligy ke 12 turnajům, když nejlépe skončil dělený 16. na švýcarské Neuchatel Open Golf Trophy.
"I když za sebou mám pětiletou pauzu v jakýchkoliv turnajích, tak jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Protože je to asi opravdu naposledy, kdy si můžu zahrát s Filipem takto velký turnaj," dodává.
A co na to říká jeho syn: "Jsem moc rád, protože si myslím, že především v Evropě se jedná o něco unikátního, aby si otec a syn zahráli takto velký turnaj. Strašně se na to těším. Myslím si, že taťka může zahrát dobře, a když se mu to splaší, tak může klidně projít do finálového kola."
"To tam prosím tě neříkej," skáče mu rychle do řeči Petr.
"Co je, to říkám já sám za sebe, protože tomu věřím. A můžu si říkat, co chci. Jak jsem řekl, hrozně se na to těším, budu mu držet palce a fandit. Hlavně ať si to užije," přeje si jeden z nejlepších českých profíků.
Jedním z posledních turnajů, kdy si zahráli společně na jedné akci, byla domácí jamkovka v Ropici v roce 2012, kterou Filip poprvé celkově vyhrál. Na cestě za titulem musel přitom pokořit i svého otce.
"Porazil jsem ho až na sedmnácté jamce, když jsem byl ten den mínus čtyři. Taťka byl mínus dva,“ vzpomíná, a ještě po těch sedmi letech trochu nevěřícně kroutí hlavou.
"Docela dlouho jsem nějaké turnaje ještě hrál, takže jsme se občas s Filipem potkávali. Postupem času jsem se ale začal naplno věnovat trénování, což mě naplňuje úplně stejně, jako bych hrál turnaje sám. Stačí mi si jít zahrát s juniory třeba devítku, dává mi to to samé, co dříve turnaje. Už se na golf dívám trochu jinak, ale stále ho naprosto miluju," navazuje starší z Mrůzkovic rodu.
Přesto Petrovi dochází, že ho čeká něco, co dlouho nezažil: "Turnajová atmosféra má něco do sebe, a i proto jsem se rozhodl to ještě zkusit. Pokud to tady třeba nedopadne úplnou katastrofou, tak bych mohl začít hrát seniorské turnaje, protože věk už na to mám. Uvidíme."
Nepromluvím s tebou do konce života!
Jestli se pak něco v tomto týdnu nabízí, tak to jsou sázky, které ke golfu mezi hráči neodmyslitelně patří. O to více mezi otcem a synem. Jenže na ty podle všeho tentokrát vůbec nedojde.
"O ničem jsme se nebavili. Já hlavně chci, aby taťka zahrál dobře, protože mu přeji, aby si ten turnaj užil. Myslím si, že mě asi neporazí, ale pokud tady někomu fandím, tak je to on. Sázky už ale mezi sebou nemáme, to bylo dříve," prozradil Filip.
A po pár vteřinách se začíná smát, protože jeho táta začne popisovat jemu dobře známý příběh. Starý jen několik měsíců.
"Na jaře jsme tady měli tréninkový kemp a já ten den nehrál úplně špatně a na osmnáctce Filipovi říkám, ať si představí, že spolu půjdeme v posledním flightu a já budu mít dva metry, ze kterých mi bude stačit dvojputt na vítězství. Co bych udělal? Dal bych trojputt, protože mě by vítězství nic nedalo, ale pro něho by znamenalo moc.“
Filip se do té situace tehdy naplno vžil a jeho reakce byla bezprostřední.
"On ani neřekl, že bych ho fakt naštval. Rozzlobil se na mě tak, že pokud to udělám, tak se mnou do konce života nepromluví! Já přitom mluvil hypoteticky, čistě oblast sci-fi, ale Filip tomu na chvilinku uvěřil, což bylo hezké a stejně tak vlastně jeho reakce," prozradil Petr Mrůzek jejich tehdejší konverzaci na ostrovním greenu osmnáctky hřiště Legend.
A co kdyby opravdu kdyby? "Jedná se skutečně o science fiction, ale kdyby ta situace teoreticky nastala, tak bych samozřejmě z úcty ke golfu a ostatním hráčům naschvál trojputt nikdy nezahrál.“
Oba dva hrají hřiště velmi často. Petr ho má jako své domovské coby místní hlavní trenér a Filip na Penati pravidelně jezdí, ať už na místní turnaje, nebo trénovat se svým otcem.
Snad na každé jamce už zde zahrál birdie a v turnaji má na svém kontě třeba 66 ran. Jek je na tom ale jeho otec?
"Na turnaj jsem se připravoval na hřišti a ne na drivingu, kde mi to létá více méně tak, jak chci. Na hřišti jsem ale v posledních letech měl trochu stres z týčka, tak jsem se potřeboval testovat v tomto směru. Čtyřikrát jsem z černých zahrál za +1, ani jednou jsem se nedostal na osmnáctce na par nebo pod něj, i proto říkám, že cut je hodně vzdálený realitě," říká otevřeně Petr Mrůzek s tím, že na devítkách v paru nebo jednu dvě rány pod ním jít dokáže. Osmnáct jamek už je ale velké sousto.
Hlavním důvodem je dálka ran. Zatímco před dvaceti lety patřil Petr Mrůzek v Česku společně s Karlem Skopovým k nejdelším hráčům, dnes už konkurovat nemůže. A jen díky novým technologiím se nezkracuje.
"Já jsem dnes skoro stejně dlouhý, jako tenkrát, ale to jen díky tomu, jaké máme skvělé vybavení od Callaway. Třeba železa mám enormně dlouhá, sedmičkou jsem schopen hrát 160 metrů, což je vzdálenost, kde jsem býval tenkrát, možná i trochu dál," pochvaluje si Petr.
Jenže to v těchto podmínkách prostě nestačí: "Problém je, že se prodloužila hřiště, a to samé platí o ostatních hráčích. Na určitých jamkách tak mám problém dostat se tam, co ostatní, a to hlavně v carry vzdálenosti. A také jistota tam prostě logicky už není."
Filip Mrůzek hraje s driverem carry k 270 metrům (foto: Ladislav Adámek)
Řečí čísel je Petr v ideálních podmínkách schopen napálit svůj driver na vzdálenost 235 až 240 metrů. U Filipa je tato carry přitom delší o třicet metrů, když se dostává na 265 až 272 metrů.
"Co se týká fyzičky, tak jsem schopen to hřiště obejít. Asi jsem schopný ho obejít i druhý den ve stejném módu. Nevím, jak by to dopadlo, kdybych měl nastoupit ještě v sobotu a v neděli," směje se Petr.
Ten kromě golfu ještě občas lyžuje, ale do fitka ve svém věku už nechodí: "Je tam určitě nějaké omezení, ale nestěžuju si. I v padesáti letech jsem pořád schopný hrát, což je fantastické."
A s čím by byli oba na konci týdne spokojení?
Petr Mrůzek: "Já budu spokojený, když se Filip umístí co nejblíže prvnímu místu. Jsem rád, že si spolu můžeme zahrát a zatrénovat, budeme se potkávat v místech, kam mohou pouze účastníci turnaje s visačkou pro hráče, kterou budu po spoustě letech mít. A výsledek? Byl bych šťastný, kdyby to bylo 75, 76. I se 77 budu úplně v cajku."
Filip Mrůzek: "Snažím se každou jamku zahrát co nejlépe, v každém kole tomu dát maximum a uvidíme, na co to bude stačit. Teď nevím, jestli to bude dost dobré na nějaké TOP, nebo jestli se přiblížím třeba i vítězství. Nedávám si cíle, kolik mám v jakém kole zahrát, to je zbytečný stres. Chci hrát v každém kole co nejlépe to půjde a nějak to dopadne."
Ať už to dopadne jakkoliv, je jasné, že Petr Mrůzek bude mít na Penati možná největší podporu ze všech hráčů v turnaji.
"Něco jsem zaslechl, pár lidí dorazí. Zafandit, podívat se na odpaliště... Žijí to tady se mnou, ale nestresují mě. A ani já se nechci stresovat, chci si to hlavně užít. A myslím si, že pár lidí, které já pravidelně buzeruju na drivingu, tak mi to rádi vrátí, až mě uvidí v turnaji. Bude to sranda a cítím, že mi lidé fandí. Což je strašně fajn a jsem jim za to vděčný," říká Petr Mrůzek na závěr našeho povídání.
O chvíli později už společně vyráží na další tréninkovou rundu. Filip se ale ještě otáčí a bojovně zakřičí se zaťatou pěstí: "Mrůzkovi jdou do boje!"
