Šimon Zach: Chci si golf užívat, ne se jím stresovat

Kde kdo čekal, že jakmile opustí amatérské ranky, začne zářit. Jenže takové to nejen v golfovém životě není. Profesionální golf je vlastně úplně jiná a pro Šimona Zacha nová disciplína, kterou se zatím snaží spíše poznávat. A hledat si své optimální místo.

Od tohoto týdne je zpět v Americe, kam vyrazil na golfové soustředění. Louisville však vyměnil za Floridu, kde bude chtít vyzkoušet to, co za poslední dva měsíce natrénoval. A nebavíme se přitom pouze o drivech a puttech, ale především o stylu myšlení a přístupu nejen ke golfu.

Jaké byly první měsíce v nové životní roli golfového profesionála?
Je to určitě trochu změna v tom, jak člověk ke všemu přistupuje, sám sebe hodnotí a jak si všechno bere. Vždyť už jakoby o něco jde. Ale já jsem úplně na začátku svého profiživota a jsou to všechno především zkušenosti. Jsem rád, že jsem odehrál pár turnajů a nyní mám dost času vše hodnotit a zaměřit se na to, s čím jsem nebyl spokojený nebo co mi úplně nešlo.

Mrzí pokažené kolo profesionála více, než když je člověk ještě amatér?
Neřekl bych, že to mrzí více, protože mě to vždycky hodně štvalo, už jako amatéra. Člověk se musí ještě více dívat dopředu na svůj hlavní cíl. Big picture. Aby chápal, že dílčí úspěchy a neúspěchy jsou malé oproti tomu, jak se člověk hodnotí z dlouhodobého hlediska. Hlavní je se posouvat k dlouhodobému cíli než se zaměřovat pouze na jednotlivé turnaje.

Mezi amatéry jste do většiny turnajů šel s tím, že chcete zvítězit. Musel jste se mezi profíky trochu přeorientovat na jiné cíle, nebo se nastavení v hlavě nemění?
Dobrá otázka. Abych se přiznal, nejsem si úplně jistý, jestli mám toto sám pro sebe definované. Ono opět záleží turnaj od turnaje. Když se bude jednat o turnaj české PGA, tak ten určitě musím chtít vyhrát už teď. Ale třeba na turnaji evropské série na Albatrossu pro mě není úspěch pouze vyhrát, bral bych za něj třeba umístění v TOP 20. Podobně jsem to měl mezi amatéry, třeba na mistrovství Evropy nebo národním šampionátu v zámoří. Na velkých turnajích jsem se potkával s kluky, kteří jsou už dnes hvězdami světového golfu. Ani tam jsem nejel primárně vyhrát.

Šimon Zach během D+D REAL Czech Masters 2019 (foto: Ladislav Adámek)

Když jste už ale na svém kontě několik vítězství měl, postupem času i v Americe, tak jste prostě věděl, že na to v případě dobrého dnu máte.
Když se člověk v hlavě nastaví, že mu jde jenom o vítězství a na turnaji mu to pak nejde, obrátí se to proti němu a má třeba chuť se na to vykašlat. Nechci říkat, že jsem někdy nějaký turnaj vzdal, ale přístup ke hře pak není ideální a člověk s tím už nic neudělá. Ono chtít vyhrát a vyhrát jsou hodně rozdílné věci. Jet na turnaj s tím, že neberu nic jiného než vítězství, tak tak jsem to nikdy nastavené neměl ani mezi amatéry. Kolikrát jsem v Čechách odehrál velmi dobrý turnaj, ale když byl někdo lepší, mohl jsem mu pouze podat ruku a pogratulovat. Vždy totiž hraji proti hřišti.

Přišly s přestupem k profíkům nějaké změny ve vašem golfovém životě?
Zatím se toho tolik nezměnilo i díky tomu, že pokračuji v magisterském studiu na Univerzitě Karlově, kde studuji management sportu. Pořád se tedy vedle golfu učím a je zajímavé sledovat svůj vlastní vývoj a posun v myšlení. Už na střední jsem si říkal, že to třeba hned zkusím k profíkům, ale pak jsem si řekl, že dám ještě studium v Americe a hned potom do toho vlétnu naplno. A teď jsem si zase ještě studium prodloužil. Zatím mi to však vyhovuje, je to pro mě i určité odreagování od golfu a využitý čas, který trávím vzděláváním. To mi přitom může pomoci i v samotném golfu, pro příklad třeba hodiny psychologie. Hlavně mi to dává vědomí, že ať bude má golfová kariéra jakkoliv úspěšná nebo neúspěšná, tak až jednou tahle životní etapa skončí, budu mít možnost dělat něco jiného.

Končíte první semestr, takže můžete porovnávat. V čem je vysokoškolské studium jiné u nás a v Americe?
Hlavní rozdíl je v tom, že nyní je všechno jen a pouze na mně, jak si všechny věci zařídím. V Americe jsem měl na univerzitě všechno nalinkované, nyní to musím řešit sám. Jelikož disciplínu mám, tak mi to vyhovuje. Nemusím se k tréninku a ani ke studiu nutit. Vím, co mám dělat.

A v čem je jiné samotné studium?
V Americe byl člověk mnohem aktivnější v samotné hodině, více se dělalo z hodiny na hodinu. Na konci pak nebyla zkouška, kterou buď uděláte, nebo ne. Pokud během roku do třídy chodíte a děláte úkoly, které byly vážně skoro z každé hodiny, zkoušku na konci roku uděláte. Buď lépe, nebo hůře, ale uděláte. V Česku jsem měl za tři měsíce snad dva nebo tři úkoly. Člověk na hodině pouze sedí, někdo o něčem přednáší a na konci přijde zkouška, o které já zatím vůbec nevím, jak vypadá, protože jsem na žádné podobné nikdy nebyl. Zatím je to tedy brnkačka, ale o zkouškách všichni říkají, že budou těžké. Uvidíme. Osobně mi přijde, že americký způsob je lepší, učení bylo hodně praktické. Tady to chápu tak, že se týden budu učit na zkoušku, po které může všechno zapomenout. To všechno ještě zjistím a uvidíme, jestli tady za dva roky budu sedět stále jako bakalář, nebo už budu magistr.

Šimon Zach během D+D REAL Czech Masters 2019 (foto: Ladislav Adámek)

Vychází vám škola vstříc s ohledem na hraní golfu?
Jelikož mám individuální plán při denním studiu, mohu zameškat padesát procent hodin. Vyplývá z toho, že týden mohu být ve škole a týden pryč, když si sám řeknu, které týdny to budou. Když jsem hrál třeba Q-School, chyběl jsem ve škole a pak se do ní vrátil. A nachodil si dost hodin na to, abych mohl nyní na měsíc a půl odjet na soustředění na Floridu. Oni to akceptují a až se vrátím, dodělám si všechny zkoušky. Teď se budu soustředit hlavně na golf, pak zase na učení.

Co vás v Americe čeká?
Budu v Orlandu, kam se těším na teplo. A budu především trénovat, i když jsem se přihlásil také na dva turnaje floridské minitúry. Ještě jsem ji nikdy nehrál, takže jsem na ně zvědavý, ale hlavní pro mě bude natrénovat a zkusit si to, na čem jsem v posledních dvou měsících pracoval. Jak to bude fungovat pod tlakem i v tréninku.

Jedete na Floridu, ale studoval jste v Louisville. Mohl jste i přesto využít kontaktů, které jste za čtyři roky v Americe posbíral?
Určitě. Díky těm čtyřem letům na škole a vytvořeným kontaktům mám nyní možnost v Americe kde bydlet a s kým trénovat. Bydlet budu na Floridě u své přítelkyně, se kterou jsme se v Americe dali dohromady, a trénovat budu se známým z Jacksonville, kde asi také nějaký čas pobudu.

Zmínil jste, že chcete v Americe otestovat to, na čem jste poslední dva měsíce pracoval. Co to bylo?
Nejdůležitější věcí, na kterou jsem se zaměřil, je to, abych byl při hře na hřišti šťastný a dokázal jsem si to užít, místo toho, abych se tím stresoval. Byl to tedy spíše mentální trénink, chodil jsem na jógu a snažil jsem se do praxe přenést uvědomění na místo pouhého drilu. Pokusil jsem se na golf podívat z jiného úhlu a pochopit to, co se děje a nad čím přemýšlím.

Šimon Zach během D+D REAL Czech Masters 2019 (foto: Ladislav Adámek)

Máte už představu o tom, jaká bude vaše první plná profesionální golfová sezona?
Zatím ne. Tam, kam dohlédnu, je konec února. Nyní mě čeká šest týdnů v Americe a poté zkouškové. Co bude dál se uvidí i podle jednání, která mě ještě čekají. Zatím nevím, jak bude můj golfový rok 2020 vypadat.

Změnil poslední půlrok nějak váš pohled na profesionální golf, když už jste si ho konečně vyzkoušel také na vlastní kůži?
Dříve, když jsem byl ještě amatér, pro mě profesionální turnaje byly výkřikem do tmy. Nastalo krátkodobé haló, a pak dlouho nic. Nyní se z toho stává rutina. Vím, co mě čeká a nepřichází tolik překvapení, která se dříve tu a tam objevila. Více zase budu moci posoudit třeba za rok.

Stanislav Matuš přiznal, že mu trvalo deset let, než prošel do finálové fáze Q-School a získal jako první Čech alespoň částečnou kartu na European Tour. Na Challenge Tour se přitom zabydlel až v posledních dvou letech. Jste připravený na to, že ta cesta může být hodně dlouhá?
Určitě. A je to i jeden z důvodů, proč pořád studuji a proč se neustále rozvíjím i mimo golfové prostředí. Vím, že je to strašně těžká cesta, která nemusí vyjít. A čím lepší budu mít vzdělání, tak díky tomu budu pod menším tlakem, pokud to nevyjde. Faktem je, že golf se dá hrát do šedesáti. A je tu spousta hráčů, kteří si na veteránských okruzích vydělali mnohem více peněz než předtím. Moc dobře vím, že není kam spěchat. Golf mě pořád neskutečně baví a naplňuje a jsem rád, že ho můžu pořád hrát. A aby to mohlo být co nejdéle, soustředím se nyní na to, abych si ho co nejvíce užíval a co nejméně se jím stresoval. Abych s tím uměl pracovat, to je klíč k úspěchu.