Amatér roku Zuska: Na Ameriku jsem si zvykl docela rychle

Zuska má za sebou první univerzitní sezónu v USA v barvách Louisville Cardinals, kde ač nováček, patřil k hlavním oporám týmu, v němž naopak kroutil svůj poslední rok jeho spoluhráč Šimon Zach.

Dařilo se mu i na mezinárodní scéně, když získal pro Česko šesté místo na mistrovství Evropy jednotlivců v Rakousku. Na 157. místě je také nejlepším Čechem ve světovém amatérském žebříčku.

Jaká byla vaše sezóna 2019?
Myslím, že jsem ji docela dobře odstartoval už na jaře v Americe společně se Šimonem Zachem v univerzitním týmu. Hráli jsme celkem dobře, někdy v květnu jsme postoupili do nejvyššího finále, kde bylo nejlepších 30 škol. Tam nám to ale bohužel neklaplo. Pak jsem se vrátil do Čech, jezdil jsem na mezinárodní turnaje, které mi dost vyšly. Právě proto, že jsem v nich hrál tak dobře, jsem měl od sebe velká očekávání, když jsem přijel na Albatross na European Tour. Tam mi to nevyšlo a byl jsem zklamaný. Ale snad dostanu další šance se tam ukázat. Poslední semestr v Americe jsem pak začal opět dobře. Začátek byl sice nic moc, ale pak jsem se naladil na dobrou notu a těším se na příští rok.

Poprvé v kariéře jste zvítězil v amatérské kategorii ankety Golfista roku. Co to pro vás znamená?
Já o tom tak vtipkuju, že Šimon musel nejdřív přejít k profesionálům, abych mohl vyhrát konečně já. Určitě si toho vážím, je to velká pocta. Je docela fajn být nejlepší amatér v České republice. Pamatuju si, že když mi bylo jedenáct, dvanáct let, tak jsem koukal na hráče jako Ondra Lieser nebo David Procházka, na jaké jsou úrovni, a říkal jsem si, jak by bylo dobré, kdybych byl jednou také tam. A dneska to ocenění mám, a tak si můžu říct, že jedna golfová kapitola je za mnou.

Svůj golfový život jedete momentálně po dvou kolejích. Jedna je americká, druhá česká, nebo řekněme evropská. Která je pro vás ta důležitější?
Asi bych řekl, že ta americká je důležitější, protože tam dostávám určité stipendium, které se odvíjí i od mé výkonnosti. Ale když se však vracím zpátky do Čech na přestávku mezi semestry, je to pro mě také důležité. I když je to odpočinek, chci zároveň hrát dobře.

Foto: ČGF - Zdeněk Sluka

Jak velký pokrok jste u sebe za rok 2019 zaznamenal?
Pro mě je důležité, že jsem dnes lepší hráč než ve stejnou dobu před rokem. Myslím si, že je to vidět i na světovém žebříčku. I já mám takový pocit, že se mentálně vyvíjím. Nedělám některé stejné chyby jako před rokem. Svůj pokrok měřím po jednom roce a myslím si, že jsem určitě lepší hráč než minulý rok.

Kde tedy vidíte sám sebe na Vánoce 2020?
Chtěl bych vyhrát svůj první univerzitní turnaj a chtěl bych být v první stovce na světě.

A co Czech Masters, láká vás si na něm zahrát znovu?
Jediný z velkých domácích profi turnajů, který mi zapadá do programu kvůli Americe, je Czech Masters. Jestli dostanu opět pozvánku, to nevím, ale určitě bych za to byl panu Dědkovi vděčný, kdyby mi dal příští rok zase šanci. Cíl by pak byl jasný, udělat cut.

Foto: Ladislav Adámek

Co se týče technických aspektů vaší hry, v čem jste se za uplynulý rok nejvíce zlepšil? A na čem budete pracovat v příští sezóně, abyste se zase posunul?
K tomu si ještě určitě musím sednout, ale jsou určitě části hry, o kterých vím, že je mám zlepšovat. Určitě je to kontrola vzdálenosti mezi 30 až 80 metry. Tam mám, řekl bych, problémy. Na to se určitě budu zaměřovat. Jinak nic specifického. Dál budu makat na všem, co dělám, a věřím, že se to všechno poskládá dohromady.

Jak dlouho vám trvalo se aklimatizovat v Americe, co se týče golfu, ale i studia?
U studia jsem čekal, že to bude horší, ale šel jsem tam s docela dobrou angličtinou. Když jsem o tom pak zpětně přemýšlel, říkal jsem si, že jsem nezažil moment, kdybych něčemu vůbec nerozuměl. Asi jsem si na to zvykl docela rychle. A co se týče týmu, tak tam byl poslední rok Šimon, což byl můj parťák na všechno. Spolu jsme trénovali, chodili na jídlo, dělali veškeré věci, takže ten mi toho hodně ukázal, což mi pomohlo, a říkal jsem si „jo, bude to tu v pohodě“. Další parťáky v týmu máme taky super, takže to nebyla žádná velká rána do obličeje. Bylo to všechno opravdu příjemné.

Jaké to je být na americké univerzitě sportovní hvězdou své školy?
(Usměje se) Být golfista, to není v Americe ve srovnání s ostatními sporty až tak populární. Je to tedy populárnější než tady, ale tam běží hlavně basketbal, americký fotbal a baseball. Tihle kluci jsou nejvýš a média se zajímají hlavně o ně. Nás zmiňují, když třeba máme dobrou sezónu a postoupíme do univerzitního finále. Jinak nejsme nějak moc zmiňovaní, protože té univerzitě nevynášíme tolik peněz jako ty ostatní hlavní sporty. Na nás se chodí zadarmo.

Baví vás americký studentský sportovní život?
Určitě baví, nejvíc asi to, a teď tady nechci nikoho urazit, že lidi jsou tam celkově přátelštější, ochotnější a člověk se tam cítí jako doma, ať je kdekoliv. Co se mi naopak nelíbí, je třeba to, jak se Američané nestarají, co je okolo nich. Pro ně existuje jenom Amerika. Jednou se mi stalo, že když jsem se někoho zeptal, jestli ví, kde je Česká republika, tak ani nevěděl, jestli je to v Evropě. Takové věci mě občas zarazí, ale jinak je to tam fajn a strašně snadno se popovídá i s cizinci.

Plánujete tam strávit kompletní studium, nebo je něco, co vás může zlákat to tam ukončit dříve?
Mám za sebou jeden celý rok a určitě nebudu přestupovat k profíkům dřív. Plán je prostě dokončit studium a pak se uvidí. Když budu dost dobrý, tak bych tam rád zůstal a zkusil nějakou Q-School, případně starty na PGA Tour, pokud mi někdo dá nějaké karty. A pokud ne, tak se vrátím do Evropy a zkusím to přes European Tour.

Je tedy PGA Tour váš dlouhodobý cíl?
Určitě.