Matuš žebříček nesleduje a říká: Haugschlag mi otevřel oči

Když se v tomto týdnu podíváte na světový žebříček, zjistíte zajímavou věc - nejvýše postavený český golfista je už jen o 274 příček za Tigerem Woodsem. "Takhle to nejde brát, vždyť on chudák teď nemůže hrát," říká Matuš. Jasně, ale fakta jsou fakta.

Mnohem zajímavějšími fakty jsou Matušovy výsledky z posledních tří turnajů. Vítězství v Haugschlagu, dělené třetí místo v Adamstalu a dělená 22. příčka ze St. Pölten. To je něco, na co není české golfové prostředí úplně zvyklé. Bohužel.

Matuš si i díky svým skvělým výkonům zahraje za tři týdny kvalifikaci o letošní jubilejní 100. ročník Open de France. Tam bude sice konkurence maximální, ale se současnou formou se 27letý Čech nemá čeho bát. "Nemám problém zahrát jakékoliv hřiště," vzkazuje.

Zažil jste někdy dva lepší golfové týdny, než nyní v Rakousku?
Určitě ne. Takové výsledky především co se týče skóre pod par a i ten posun v žebříčku, to je něco úplně nového. Cestou do Haugschlagu jsem řešil s kedíkem to, jak se kluci na Pro Golf Tour dokážou dostat hluboko pod par, což je něco, co se ještě já musím učit. A najednou přišlo vítězství na Haugschlagu, kde jsem během dvou dnů zahrál sedmnáct ran pod par hřiště. Hodně mi to otevřelo oči a jedná se o ještě větší motivaci do dalšího průběhu sezony.

Co se vám honilo hlavou po prvním kole na Haugschlagu, po kterém jste byl na skóre -9?
Špatný pocit to rozhodně nebyl. Ale ani jsem na druhou stranu necítil, že bych hrál nějak senzačně. Klíčové bylo, že mi tam padaly putty, což bylo dáno tím, že jsem ten den snad neměl birdie putt delší než pět šest metrů. Od rána jsem měl dobrý pocit, říkal jsem si, že by to vůbec nemusela být špatná runda. A i po dohrání kola, kdy jsem se šel trochu vystřílet, tak to pořád létalo skvěle. Na co jsem ten den sáhl, to se povedlo.

Čím si to vysvětlujete?
Určitě se projevuje týmová práce všech kolem mě. A hrozně si cením skvělé spolupráce s Jirkou Němečkem, se kterým jsem začal trénovat koncem března. Už dlouho říkám, že mým nejlepším psychologem je můj golfový švih. Když mu věřím, věřím celému svému golfu a to se nyní projevuje. S Jirkou jsme si sedli a snad to bude pokračovat.

Stíhal jste po prvním kole odpovídat na smsky?
Pár jsem jich v telefonu měl, ale až do konce turnaje jsem se trochu snažil vyhýbat všem okolním vlivům. Nebo je alespoň nějak výrazně nevnímat. Všichni jsme věděli, že ještě není konec, že turnaj prvním kolem teprve začal. Celkově to byl ale moc příjemný pocit, který jsem zatím moc nezažíval. Tak snad ho teď budu prožívat častěji. Dokázal jsem si, že s těmi kluky můžu hrát. A že můžu i vyhrávat.

Ke skvělému prvnímu kolu jste přidal stejně dobré druhé. Jak to, že se nestala zatím tak trochu česká golfová klasika, kdy po podobném výkonu přijde mnohem horší výsledek?
Abych se přiznal, sám nevím. Snažil jsem se navázat na svou rutinu, která vypadá každý den úplně stejně. Mám to dané a momentálně to není tak, že si můžu dělat co chci nebo sníst co chci. Mám nastavený určitý řád, který mě drží v nastaveném prostředí a nemám vlastně čas myslet na nic jiného. Ujistil jsem se, že jdeme správnou cestou a že je potřeba v tom pokračovat.

Ve finálovém kole už přišla určitá nervozita?
Nemohu říci, že bych o sobě pochyboval. Když zahrajete předešlá dvě kola za mínus sedmnáct, tak víte, že na to máte. Když jsem šel na hřiště, tak jsem měl dobrý pocit, ale snažil jsem se zapomenout na to, co bylo. Byla to nová osmnáctka, která opět začínala od nuly. Hrál jsem pořád svůj golf, akorát jsem míčky neposílal tak blízko k tyči. Nebylo to o tom, že jsem se musel zachraňovat. Jenom jsem byl trochu pasivnější, nebyl jsem v ranách do greenu tak agresivní.

Přišla nějaká krizovka?
V polovině finálového kola. Na dlouhé pětiparové devítce jsem zahrál super drive a druhou ránu jsem trefil tak dobře, že jsem skončil až za greenem. Míček mi ležel v bahně, zahrál jsem krtka a bylo z toho bogey, což mě mrzelo, protože po druhé ráně jsem myslel, že jsem na greenu a věřil v birdie. Myslel jsem si, že mě to trochu nalomí. Navíc jsem na desítce přestřelil fairway, ale naštěstí jsem se z lesa dostal dobře a ještě zachránil par. To byl zlom, vše jsem pak rozdýchal a zvládl to dojít.

Euforie po vítězství byla obrovská?
Byl jsem hodně rád. I ostatní kluci, se kterými se na Pro Golf Tour potkávám, mi gratulovali, měli radost za mě. Je to hrozně krásný pocit, být mezi šampiony a určitě na to chci navázat dalšími podobnými výsledky.

To se vám povedlo hned na dalších dvou turnajích. Nepřekvapil jste sám sebe?
Je to asi novinka nejen pro mě, ale podařilo se mi navázat na Haugschlag, kde jsem se hlavně švihově cítil dobře. A když to vydrží, tak je vidět, že nemám problém zahrát jakékoliv hřiště. Haugschlag je placka, která se dá rozstřílet. Adamstal má naopak od klubovny na desátý green převýšení asi 750 metrů, jamky jsou schované v lese a jsou hodně technické. Je proto vidět, že švih drží ve všech podmínkách. Na třetím turnaji se mi pouze nedařilo skórovat na greenech.

Změnilo se v uplynulých dvou týdnech vaše golfové myšlení?
Na tom se snažíme týmově pracovat už delší dobu. Můj par hřiště by se měl pomalou posouvat na 70 nebo 69 ran. To by měl být standard, který bych měl hrát. A když uletím, tak směrem dolů to bude k 65 a směrem nahoru k paru hřiště. Samozřejmě, mohou přijít kola, která se nepovedou, ale pracujeme na tom, abych se ustálil někde kolem dvou ran pod parem.

Kdybych vám před půlrokem řekl, že budete ve světovém žebříčku jen 274 místa za Tigerem Woodsem, co byste mi odpověděl?
Že Tiger chudák nyní nehraje golf a sám se nemůže zlepšovat. Abych se přiznal, tak žebříček až tak nesleduji. Cíle mám pořád vytyčené stejné a žebříček je pouze takový bonus. Samozřejmě, dokazuje to, že tvrdá práce nese ovoce, ale kdyby mi to lidé pořád neopakovali, tak až tak neřeším, že jsem na tom v žebříčku hodně dobře. I když, hodně dobře... To bude, až budu v elitní stovce. (smích)

Jaké cíle máte na mysli?
Od začátku roku je to Pro Golf Tour, na které se chci umístit v top pětce, maximálně šestce. Nejlepších pět hráčů dostane alespoň nějakou základní kartu na Challenge Tour, nejlepší šestka pak půjde rovnou do druhé fáze q-school European Tour, což by byl velký bonus. Zimní sezona tomu sice nenapovídala, ale asi jsem začal pozdě spolupracovat s Jirkou Němečkem, což je škoda, možná bych na tom byl ještě lépe.

Předpokládám, že vše bude koncem roku směřovat ke kvalifikační škole.
Určitě. Kdybych skončil v TOP 5 na Pro Golf Tour, tak bych do ní šel s určitou jistotou alespoň nějaké karty, kterou bych už mohl pouze vylepšit a nemohl o ni přijít, což by určitě pomohlo po psychické stránce.

Kacířská otázka na závěr. Nebylo tedy nakonec dobře, že jste nedostal kartu na Challenge Tour na Kunětické Hoře?
Počítal jsem s tím, že ten turnaj hrát nebudu. Někde ve skrytu duše to samozřejmě bylo, hrozně rád bych si Kuňku, na které se mi poměrně daří, zahrál. Navíc ten turnaj byl skutečně dobře obsazený, někteří kluci s celkem dobrou kartou se na něj ani nedostali. Ale hráče určují promotéři a já se tak soustředil na to, co mám, což je Pro Golf Tour. Přineslo to ovoce.

S vaší formou jste ale mohl zahrát dobře i na Kunětické Hoře.
Možná by to byl dobrý výsledek, ale třeba také ne. Navíc letos ani nemám na Challenge Tour koupené členství, takže bych, pokud bych nevyhrál, ani nezískal body do pořadí Order of Merit. Znamenalo by to tak pro mě pouze to, že bych si zahrál turnaj vyšší kategorie, což nechci snižovat, ale mé cíle jsou nyní jinde. Nemám si na co stěžovat. Kuňka je samozřejmě Kuňka a pokud se někdy naskytne možnost, tak budu rád získávat další zkušenosti na turnajích vyšší kategorie. Mě se ale povedly tři jiné turnaje, na kterých nyní mohu stavět. Jsem rád, že jsem si to tak vykompenzoval.