Příběh Memorialu: Štěstí, Woods i bitva tří velikánů

Tiger Woods

Pro Američany je to památný den. Memorial Day. Den, kdy vzpomínají na všechny vlastní hrdiny. Vojáky, kteří ve vzdálených zemích a zcela jiných kulturách bojovali za hodnoty své vlasti. A také den, kolem něhož se rodí hrdinové noví. Golfoví. Na Memorialu, který hostí legenda světového golfu Jack Nicklaus.

Před čtyřiceti lety byl za hvězdu. I když na ústupu ze slávy šedesátek. Jack Nicklaus byl členem trojice hráčů, o které se tehdy mezi golfisty mluvilo úplně nejvíce. Společnost mu dělali Arnold Palmer a Gary Player.

“Vzhledem k ostatním to bylo až trochu nespravedlivé,” říká nyní.

Jenže tehdy šla nějaká spravedlnost stranou. A tak se Nicklaus, jako jedna z předních postav světového golfu, rozhodl: “Založím si vlastní turnaj.”

Navrhl pro něj hřiště a postupně budoval jeho popularitu až do dnešních výšin. Právě na Muirfieldu se nyní schází golfová smetánka. Zbožňuje to tu Tiger Woods, i přes skandály a úpadek formy stále nejznámější hráč světa. Letos se tu poprvé od Players, neoficiálního pátého majoru sezony, utká tzv. velká trojka, tedy tři nejlepší hráči světa Day, Spieth a McIlroy.

Tříjamkové play-off

Výjimečnost Memorialu ale nenastala jen tak.

Poprvé se konal na popud Jacka Nicklause v roce 1976  a už v témže roce se zapsal do dějin. Turnaj byl natolik vyrovnaný, že o vítězi muselo rozhodnout play-off. Poprvé se hrálo na tři jamky. Dramatickou bitvu mezi Rogerem Maltbiem a Halem Irvinem rozhodla ale až ta čtvrtá.

Napětí vrcholilo. První ročník nalákal fanoušky na fantastickou podívanou. Maltbie tři jamky Irvinovi vzdoroval. A pak zaútočil. Na čtvrté přidané jamce zahrál birdie. Přitom jeho míček směřoval mimo, až postavené tribuny ho odrazily na green. Irvin kontrovat nedokázal.

Konec. Prvním vítězem Nickalusova Memorialu se stává Maltbie.

Trvá to rok, než se raduje sám pořadatel. O dvě rány poráží Huberta Greena. Za dalších sedm let triumfuje podruhé. Jako první hráč historie ovládl Memorial dvakrát. Zároveň naposledy. Poté už bude jen sledovat, jak jím navržené hřiště drtí jiní a slaví na něm tituly.

Woodsův vzestup a pád

Třeba jako Tiger Woods. Poprvé vítězí ve 24 letech. Roku 1999. Pak ještě dvakrát v dalších dvou letech. V roce 2001, krátce před teroristickými útoky na New York a Washington, které dodají americkému patriotismu nový dech, je Woods na vrcholu.

“Kolik jsi hrál turnajů?” ptá se ho Nicklaus.

“Šest,” odpoví Woods.

“A kolik jsi vyhrál?”

“Pět”

To je jasná odpověď. Jediná porážka na turnaji Byrona Nelsona. Woods je králem. Nikdo si neumí představit, že golfovému světu vládne někdo jiný. “Cítil jsem, že hraji velice dobře,” pochválí se, když s -17 dovrší hattrick na Nicklausově turnaji.

Pak ale jeho vláda nad Memorialem na dlouhou dobu skončí. Vyhraje sice ještě dvakrát, neochvějná Woodsova pozice se ale pomalu blíží ke konci. V roce 2012 slaví naposledy. Vítězí před Romerem a Sabatinim. Už dávno ale není tou nesestřelitelnou jedničkou, golfovou primadonou.

O tři roky později tu zahraje nejhorší kolo kariéry. Skóre 85 ran je velkým šrámem na pověsti legendárního hráče. 

Co předvede "velká trojka"?

Letos je na Woodse opět upřen zrak novinářů. Už téměř rok nehrál soutěžní turnaj. Vrátí se právě tady? Na tolik zbožňovaném Muirfieldu? U uctívaného "zlatého medvěda" Nicklause?

“Nevrátím,” vzkáže jim Tiger.

“Určitě by tu rád hrál, ale prostě ještě není připraven,” omlouvá ho Nicklaus.

A tak se o místo na výsluní budou prát jiní. Píše se rok 2016, je 2. června. Na teečko úvodní jamky brzy nastoupí trojice privilegovaných. Day, Spieth a McIlroy. O ně tu teď jde. Na ně jsou upřeny kamery. Day je vítěz Players, Spieth a McIlroy patří dlouhodobě do elitní trojky světového žebříčku. Pro všechny by to bylo první vítězství na Nicklausové podniku. 

Vyhraje ale skutečně někdo z nich?

Ať už ano, nebo ne, i letošní Memorial bude výjimečným spektáklem.

Témata

Souhlas s cookies

Pokud vám nevadí, že pro měření návštěvnosti používáme Google Analytics, zavřete tuto hlášku.

Souhlasím, zavřít potvrzení