ČGF maže pojem zelená karta. Golf musí být zábava, vzkazuje

Nejen že řada golfových resortů na osvědčení pro hru netrvá a na hřiště pustí, často v doprovodu jiného hráče, více méně kohokoliv. Vznikají však i nejrůznější projekty, jako třeba na Loretě, které vychovávají nové hráče jiným způsobem. A zdá se že velmi úspěšným.

Stále hlasitěji pak po definitivním konci užívání termínu zelená karta volá i Česká golfová federace. Naposledy ve středu na Botanice v rámci tradičního jarního setkání s médii, kde tuto snahu připomněl viceprezident ČGF Juraj Werner (na snímku).

Proč jste se rozhodli vymýtit pojem zelená karta z českého golfu?
Zelená karta historicky přináší povinnost zkoušky u profesionálního hráče. Je to zbytečná obstrukce, když je mezi námi spousta šikovných lidí, jako například my, staří golfisté, kteří se to naučili sami. Když ale lidem hned v úvodu říkáme, že musí být členy klubu, že musí mít zelenou kartu… Tak je to podle mého velká překážka rozvoje golfu.

Chcete tedy lidem nabídnut jiný první kontakt s golfem?
Přesně tak. Podle mě by bylo lepší, aby je (zájemce o golf) recepce instruovala ve smyslu - máme tu šestijamkovou akademii, jděte si to vyzkoušet, nechoďte rovnou za trenéry a na hřiště, je to drahé. Ti lidé pak sami pochopí, že se nejprve musí naučit švihat holí, a až potom si jít zahrát na velké hřiště. To máte jako třeba s houslemi, nejprve se musíte na ně naučit hrát, abyste si mohli hezky zahrát.

Profesionálové se ale na podobnou ideu zatím moc netváří...
Přesně před rokem jsme měli schůzku s vedením PGA. Roman Svoboda je tomu velmi nakloněný, on ví, že to je chyba. Ostatní tomu ale tak naklonění nejsou, nedokáží to tak dobře odkomentovat a nemají páky na to, aby to někomu přikázali. Myslím, že se to ale postupně poddá.

Že sami poznají, že tím mohou mít více klientů?
Jak už jinak má profesionál získat nového zákazníka, než tím, že se projde po driving renge a uvidí někoho, komu to až tak nejde. Dá mu radu zdarma, která je stejně jako lísteček ze stromu. Padá, ale za chvíli se ztratí. Oni se toho ale z nějakého důvodu bojí.

Řada resortů už ale osvědčení o hře nebo hendikep nemá jako podmínku pro vstup na hřiště.
Jak já říkám osvícená hřiště pouští na hřiště každého. Vyčlení třeba hodiny, dají větší časové rozestupy… Koneckonců maršál by měl upozornit místního profíka, že jsou na hřišti čtyři dřeváci, tak ať se za nimi jde kouknout a nabídne jim své služby.

Je nějaký recept na to, jak poznat, že hráč bez osvědčení nebo hendikepu může jít na hřiště?
Na Kaskádě jsme si udělali vývojový diagram, myšlenkový proces. Jak na recepci zjistit, že se jedná o golfistu? Podívat se mu na hole. To je první signál o tom, zda se jedná o golfistu, či nikoliv. Další informace získáme tak, že za nimi pošleme startéra nebo maršála, aby se na ně podívali.

S maršály má ale řada hráčů negativní zkušenosti.
Maršál by na nikoho na hřišti neměl řvát, a už vůbec ne na začátečníky, že jsou pomalí. Měl by nejen jim pomáhat, vysvětlit vše potřebné. Všichni rozumní to ale dělají.

Takže se klaníte na stranu těch, kteří zájemce o golf co nejrychleji posílají na hřiště a až pak s nimi, třeba co se tréninku týče, pracují?
Já si myslím, že spousta lidí třeba z dnů otevřených dveří odchází s tím, že nevidí ten pravý smysl golfu. V tom plácání do míčku, jak já říkám v zeleném vězení 120 na 120 centimetrů, to ani nejde. Hlavně pro děti to je nebezpečné, protože ony ten smysl nevidí už vůbec. Myslím si, že i dětské tréninky by se měly více odehrávat na akademiích než na rohožce, kde se pálí míček za míčkem. Pro všechny musí být golf zábava.