Colsaerts v americké depresi: Hrát a žít v USA bylo ubíjející

Je to sen každého golfisty z jakékoliv části světa. Všichni touží po tom stát se aspoň na čas členy PGA Tour, nejlukrativnější, nejkvalitnější, nejprestižnější a spoustou dalších "nej" ověnčenou túrou.

Nikoliv však čtyřiatřicetiletý Belgičan, který když se dostal na svůj sportovní vrchol, zjistil, že tam vůbec nechce být. Jeho americký sen se mu prý změnil v noční můru.

Colsaerts se definitivně rozhodl zkusit štěstí v USA poté, co byl u Zázraku v Medinah. Tak se nazývá vítězství Evropy v Ryder Cupu 2012. V úvodní den ve fourballech Belgičan zapsal eagle a osm birdie a se svým parťákem Lee Westwoodem smazali hvězdné duo Tiger Woods a Steve Stricker.

Následující sezonu skončil Colsaerts desátý na US Open a osmý na Zurich Classic. Na play-off ve FedEx Cupu sice nedosáhl, přesto si zajistil kartu na PGA Tour i na další sezonu.

V tu chvíli už se prý ale nacházel na pokraji zoufalství.

"Během těch dvou let v USA jsem byl pořád v jakési depresi a to z mnoha důvodů. Moje hra nebyla vůbec taková, jako jsem očekával. Bylo těžké se vyrovnat s tím, čím jsem si tehdy procházel. Když přišel duben v mé druhé sezoně, řekl jsem si, že už tam déle být nemůžu," vzpomíná.

Špatné znamení: třásl se i u televize

"Když jsem pak sledoval PGA Tour doma v televizi, začal jsem se třást. Jak jsem si uvědomil, že mě to fyzicky ovlivňuje, došlo mi, že není dobrý nápad se tam vracet. Nebylo to z nějakého stesku po domově, vždy jsem rád cestoval po světě s golfovými holemi a kufrem. Bylo to z představy, že bych zase žil v Americe."

A co Colsaertse nejvíce ubíjelo? Všechno prý bylo stále stejné, hráči jsou fanouškům vydáni téměř na milost a navíc si každý jede sám na sebe.

"Na European Tour jste každý týden v jiné zemi. Jíte pokaždé jiné jídlo, kdežto v Americe je všude stejné. Jasně, Arizona není Florida, ale na cestách vidíte pořád ty samé žluté čáry, stejné restaurace úplně všude, pořád ten samý kuřecí Caesar salát. Bylo to ubíjející."

"Fanoušci jsou tak blízko. Někdy vás jejich zájem těší, někdy je to nepříjemné, ale vy jim nemůžete říct ani: Hej, nechte mi můj prostor. Vaše nervová soustava je neustále vystavena nějaké zkoušce. Oni jsou opravdu sociálně někde jinde," štvalo Colsaertse.

"A navíc, když se potkáte na drivingu s ostatními hráči, většinou slyšíte jen ty stále stejné repliky pořád dokola. Ve skutečnosti ale nikdo nemluví s ostatními. V klubovně často vidíte, že devět hráčů obsadí devět stolů. To se v Evropě nestane, tam si hráči sednou k sobě a baví se spolu. Když jsem se sem vrátil, jenom jsem vydechl: Bože, to je paráda."

"A když jsem v Houstonu v totální krizi slyšel od chlapíka u dveří do klubovny opět to otřepané "hi you doin, Sir," šel jsem si sbalit věci," vzpomínal vítěz dvou turnajů European Tour na moment, kdy se v něm všechno zlomilo a on se vrátil zpět domů. Do Evropy.