Natěšený Matuš utrpěl zranění i zklamání: Je to všechno výzva!

Jestli ho poslední roky strávené na Pro Golf Tour něčemu naučily, tak trpělivosti. A že se často vyplácí. Na začátku sezony tak i přes problémy, se kterými nepočítal, věří, že se vše v dobré obrátí a on bude pokračovat ve své cestě za splněním snu, kterým je European Tour.

"Sám úplně nevím, co od sezony přesně čekat, ale určitě budu mnohem více týdnů mimo domov. I proto bych chtěl, aby někam jezdily holky se mnou. A že bych se nevyspal? Toho se nebojím, malá spí krásně, vzbudí se jenom na krmení, a to se mě netýká," potvrzuje dobrou náladu.

Změnil se vám ziskem karty na Challenge Tour život?
Neřekl bych a ani já jsem příliš změn neudělal. Jedině snad co se týče trenéra – po dvou letech práce, za kterou bych mu chtěl poděkovat, jsem přešel definitivně od Jirky Němečka ke Karlu Skopovému juniorovi, se kterým už tak trénuji nejen krátkou hru, ale i dlouhou. Jestli se něco více změní, to uvidíme, až se rozběhne sezona. Její začátek vlastně jiný je. Naostro mě čeká až v březnu Keňa, poté po měsíci Turecko, a pak až kolotoč turnajů… Byl jsem zvyklý jet od ledna, je to nová výzva.

Jaké bude začínat sezonu v Keni nejlépe dotovaným turnajem roku?
Zajímavé. Budu se chtít rozehrát v Maroku na Pro Golf Tour, ale preferoval bych ještě nějakou rozehrávku těsně před turnajem v Keni, protože vím, že potřebuji více turnajových kol. Tak to ale prostě je. Půjde o hodně. Když se vám totiž povede skončit třeba v desítce, tak máte hned na začátku sezony zajištěnou kartu na další rok a nemusíte se ničím stresovat.

Keňa není úplně obvyklá destinace, zjišťoval jste si už nějaké informace?
Bavil jsem se o tom s Márou Novým, který tam před pár lety byl, ale pouze mi potvrdil, že se jedná jen o další turnaj. Sice se tam déle letí, ale Nairobi je velké metropolitní město, kde je všechno. Hřiště je prý úplně v pohodě, není ničím specifické nebo jiné než ostatní. Dorazím tam už v sobotu a těším se na to, že uvidím něco nového. Ale to skoro celý rok.

Na začátku roku se musíte vyrovnat s nepříjemným výpadkem kvůli zranění. Co se stalo?
Začátkem prosince jsme šli k doktorovi, který mě začal rovnat. Přišlo se na pár věcí, které jsou ale při sportu běžné, jako je třeba vykřivená pánev kvůli tomu, že šviháte pouze jedním směrem. To už pánev nikdy rovná nebude. Doktor tak se mnou začal pracovat, aniž by mě úplně detailně znal, šel na to navíc trochu zhurta a mně při prvním fyzickém tréninku rupnul spodek zad.

Jak velká to byla komplikace?
Když vám řeknu, že jsem si měsíc nazouval ponožky přes nataženou nohu…? A v autě jsem musel sedět skoro na zadních sedačkách… Vůbec jsme nevěděli, co s tím. Naštěstí jsme ale brzy zjistili příčinu, začalo se na tom pracovat, a nakonec to povolilo. Je škoda, že jsme ztratili tolik času na práci nejen v posilovně, ale třeba i na změnách v technice. Teď se to snažíme dohánět a první dva turnaje v Maroku musím brát vyloženě pouze jako rozehrávku. Musíme to brát tak, že mám skoro pět týdnů skluz proti naplánované přípravě.

Co jste musel vynechat?
Společně s Českou golfovou federací, která mě podporuje, jsem měl v lednu odletět do Španělska na týdenní kemp. Já to ale musel zrušit, protože mi tým dal stopku. Ještě nejsem stoprocentně připravený na podobnou zátěž. Navíc bych tam byl s jinými trenéry, kteří mě neznají až tak dlouho a nechtěl jsem nic riskovat, že bychom něco pokazili a třeba zbytečně ztratil další týden. V plánu jsem pak měl jet znovu i do akademie Michaela Campbella, ale i to jsem musel před Marokem zrušit.

Pro Golf Tour se hraje převážně na severu Afriky, v Německu a Rakousku. Nyní vás poprvé čeká skutečně kosmopolitní série s velkými přelety. Lze se na to nějak připravit?
To zjistíme. Je to ale určitě obrovská výzva, na kterou se moc těším. Čeká mě úplně jiný styl cestování, který bude potřeba dobře naplánovat. Už to nebude jako teď, kdy jsem mohl autem vyjet do Německa, po turnaji se třeba vrátit do Prahy, a pak jet na další turnaj. Tedy bude potřeba mít na neděli večer, nejpozději pondělí ráno letenku a vyrazit do další destinace. Zároveň je to i velmi finančně náročné, takže stále hledáme partnery a lidi, kteří by mě na mé cestě podpořili.

Čeká vás i celková změna prostředí.
Ano, některá hřiště znám, stejně jako pár kluků, ale dalších 140 jich neznám vůbec! Na to se však nesmím ohlížet. Hraji za sebe a proti hřišti. Musím se poučit ze tří čtyř let zpátky na Pro Golf Tour, kdy jsem také kluky neznal, všichni mi přišli lepší a nebylo to ono. Postupem času jsem ale zjistil, že dokážu zahrát i lépe než oni nebo s nimi hrát minimálně vyrovnaný golf, což se potvrdilo tím, že jsem postoupil na Challenge Tour. Musím si uvědomit trochu dřív, že i zde se dá uspět.

Někde byste ale mohl mít výhodu, třeba na Kuňce nebo na Zbraslavi. Ne?
Na domácí turnaje se moc těším. A věřím, že budu mít i jiný pohled na věc, když nebudu hrát díky pozvánkám a nebudu jeden z těch, na které se najednou vyvíjí velký tlak, že musí uspět, protože turnajů je jinak málo. Pro mě to budou dva z turnajů celé sezony. Kuňku mám strašně rád, vrátím se tam po delší době a bude to pro mě další výzva, spíše staronová. Snad jsem na ni lépe připraven.

A Zbraslav?
Ta bude trochu časově náročnější, protože si před ní chci, stejně jako loni Filip Mrůzek, zahrát pondělní kvalifikaci na The Open, která se ale hraje v úterý. Hřiště na Zbraslavi je však mé domovské, znám ho velmi dobře, takže si nemyslím, že by mi to mělo nějak uškodit. Pokusím se navíc dohodnout s Petrem Dědkem, jestli bych si nemohl zahrát Pro-Am.

Nedoufáte, že by vás zisk karty na Challenge Tour mohl přiblížit startu na Albatrossu?
Jasně, Czech Masters je domácí turnaj European Tour a byla by velká pocta si ho před domácím publikem zahrát, ale budu tvrdit to, co minulý rok. Pokud mi nebude sedět do programu, a jakože v této sezoně se do žebříčku Challenge Tour nepočítá, tak pro mě nemá až takový význam. A měl bych hrát s pokorou turnaj Challenge Tour, který pro mě je s ohledem na sezonu důležitější.

Už jste finance zmínil, bude to během celého roku asi jiné počítání, že? Pomohl posun na Challenge Tour k zisku další sponzorských peněz?
Je to hrozně zvláštní, ale přijde mi, že u nás s podobným úspěchem přichází v tomto ohledu velký propad. Co se týče marketingové a sponzorské odezvy, tak se nic nestalo. Všechno to tak táhne Michal Krejčí. Abych se přiznal, vůbec jsem takovou reakci nečekal. Stávající partneři samozřejmě zůstali a jsou rádi, ale nikdo nový nepřišel. Jakoby o tom ani nechtěli slyšet, nic nepřipadá v úvahu.

Čím vám to vysvětlují?
Nijak, prostě nemají zájem. I ti, co v minulosti slibovali, že až postoupím… Tak se najednou různě vymlouvají, že nechtějí být z mnoha důvodů vidět. Najednou chápu situaci Máry Nového z minulosti, který si navíc všechno dělal sám a někteří stávající sponzoři mu dokonce odpadli. To se nám naštěstí nestalo. Něco je v jednání, ČGF nám něco přidala, ale to se stále bavíme o částkách, které pokryjí jeden nebo dva měsíce sezony. Hlavního partnera, nebo dva tři, ze kterých by se to slepilo, pořád hledáme. Věřím, že to dopadne, ale nečekal jsem, že to bude tak velký problém. Je to i pro mě takové malé osobní zklamání. Pro něco jsem se dřel, dokázal to, a oceněno to je nulou.