Nejsem vyhořelý, chci se vrátit, věří Francesco Molinari. V hlavě má i Ryder Cup

Skoro se chce říct, že golfová kariéra rodáka z Turína se dá rozdělit na období před Masters 2019 a po něm. V tom prvním, když budeme pokračovat v duchu Forresta Gumpa, "otevíral bonboniéry" s těmi nejvybranějšími sladkými pamlsky.

Prvním významným zářezem v jeho kariéře bylo vítězství na Italian Open v roce 2006. Na další si muset pár let počkat, ale přišla další. A větší. V roce 2010 si mohl do svého golfového CV přidat titul z podniku World Golf Championship-HSBC Champions. A když o šest let později vyhrál podruhé Italian Open, stal prvním Italem v historii, který to dokázal dvakrát.

To nejlepší ale mělo teprve přijít. A přišlo v roce 2018. V téhle sezoně si Molinari urval pro sebe velkou část prostoru na golfové scéně. Vyhrál na zámořské PGA Tour, přemožitele nenašel ani na turnaji BMW PGA Championship ve Wentworthu, vlajkové lodi evropské tour. Ale především triumfoval na The Open a nijak ho nevykolejilo ani to, že ve finálovém flightu hrál se znovuobrozeným Tigerem Woodsem.

Rok 2018 tím ale ještě neuzavřel. Ještě jedna bonboniéra čekala na otevření – Ryder Cup na hřišti Le Golf National nedaleko Paříže. Týmu Evropy přinesl pět bodů. Víc prostě nelze a víc nikdo předtím nezískal. Společně s Tommym Fleetwoodem vytvořili neporazitelnou dvojici s přezdívkou Moliwood a sám přidal ještě bod ze singlu, kterým jen stvrdil jasné vítězství Evropanů.

Ani rok 2019 nevypadal špatně. Molinari vyhrál turnaj Arnold Palmer Invitational, svůj třetí na PGA Tour. O pár týdnů později vstupoval do finálové rundy na dubnovém Masters jako lídr po 54 jamkách s náskokem dvou ran. Vedl až do tříparové dvanáctky, na níž utopil míček a zapsal double bogey. Podruhé topil míček na patnáctce a bylo z toho double bogey číslo dvě. Masters dokončil dělený pátý. Paradoxně to bylo a stále je jeho nejlepší umístění na Masters, ale něco se tehdy zlomilo.

Najednou se změnil výběr bonboniér. Od té doby čeká marně na turnajové vítězství. A také marně hledá ztracenou formu. Z páté příčky ve světovém žebříčku se propadl do druhé stovky, na každém turnaji se pere mnohem častěji o cuty, než o přední pozice. A stále hledá cestu zpět.

Roky 2020 a 2021 ovlivnil nejen covid, ale přišla i zranění a zdravotní problémy. S rodinou se stěhoval z Londýna do Los Angeles. "Bylo to složité období. Hledal jsem konzistenci své hry. Přidalo se pár neduhů. Vždycky v okamžiku, kdy se zdálo, že se rozjíždím, musel jsem zastavit kvůli zádům, kotníku a dalším věcem," ohlédl se Molinari.

Dobře ví, že může čerpat ze svých zkušeností, ale také ví, že to může být dvousečná zbraň. "Čerpat ze svých minulých zkušeností můžete, ale také si víc než někdo, kdo nikdy ve stejné situaci nebyl, uvědomujete, jak tvrdě musíte pracovat, abyste se tam znovu dostali," přiznal 40letý Ital.

Pral se i s různými spekulacemi, které se vyrojily na sociálních sítích a v médiích, že v troskách není pouze jeho hra, ale i rodina. A že nejspíš s golfem končí. "Upřímně řečeno, všechny takovéhle pitomosti dokážou člověka otrávit. Golf je sport a v posledních letech přišel pokles, protože jsem udělal špatná rozhodnutí na hřišti. Nikdo není neomylný a nejméně ze všech já, který vždy dělal chyby. I v těch nejlepších časech. Rodina je v pořádku, nejsem vyhořelý a nechybí mi odhodlání se vrátit," odmítl všechny podobné spekulace.

Letošní rok začal jako kapitán týmu kontinentální Evropy v Hero Cupu, který měl posloužit jako příprava na zářijový duel proti USA v jeho rodné Itálii. K vítězství svého týmu nad výběrem britských ostrovů vedených jeho přítelem Tommym Fleetwoodem přispěl 3,5 bodu ze čtyř utkání. O pár týdnů později na turnaji v Abú Zabí po 36 jamkách vedl. Dohrál ale pátý.

Období "sucha" pro 40letého Itala ještě neskončilo. "Měl jsem před rokem 2018 velké štěstí, že jsem nikdy neměl žádný velký propad formy. Je těžké něco takového udržet celou kariéru. Někdy moc tlačíte, jindy špatně odbočíte a je obtížné se vrátit. Jdu stále po malých krůčcích. Bavíme se ale pořád jen o golfu," konstatoval Molinari.

Ve své mysli stále nosí myšlenku na letošní Ryder Cup, který se uskuteční v jeho domovině. Přitom ale zůstává stát pevně na zemi při vědomí toho, že na hřišti má daleko k oslnivé formě z roku 2018.

"Všichni mi říkají, abych na to nemyslel, ale v hlavě to mám. Ale jestli tam mám být, tak chci přispět týmu v plné síle. Nechci tam být z jiného důvodu. Uvidíme," naznačil Molinari, jak moc pro něj Ryder Cup a ještě v Itálii znamená.

Hrát o něj bude i v srpnu na Albatrossu. A kdo ví, třeba se Czech Masters stane místem jeho restartu. O tom, že je to pan golfista nemusí nikoho přesvědčovat. A možná je na čase zase ochutnat pamlsek z té chutnější bonboniéry.

Zdroj: golfmagic.com, europeatour.com