Poprvé mi ani nevadí, že jsem prohrál, říká po 42 jamkách zničený Lieser

"Jsem úplně zničený. Už to bylo moc. Dvaačtyřicet jamek v turnajovém módu za jeden den, to jsem si nezahrál nikdy," přiznal nám ve čtvrtek ráno v telefonním rozhovoru, během kterého si musel několikrát pořádně zívnout. Dá se to pochopit. Ve středu prožil opravdový golfový maratón.

Nejprve musel na Polish Open brzy ráno dohrát 14 jamek druhého kola, po kterých ho čekalo 18 jamek kola finálového. A jelikož se po třech kolech sešel na stejném skóre -18 s Francouzem Mathieu Decottignies Lafonem, pokračovalo se ještě rozehrávkou. A ta trvala dalších DESET jamek!

Pro Liesera bohužel, na té desáté totiž odešel jako poražený.

"Je to strašně zvláštní, ale mě asi poprvé v životě ani nevadí, že jsem prohrál. V té rozehrávce už se ve mně mísily nejrůznější emoce a myslím, že Mathieu to měl podobné," přiznává Lieser a vysvětluje, co prožíval: "Chvilkami jsem si říkal, ať už Mathieu ten putt dá, ale za okamžik jsem se zase povzbuzoval ‚Ondro bojuj, bojuj, ještě to zvládneš.‘ Bylo to opravdu hrozné."

Konec přišel po dvou hodinách na desáté nadstavbové jamce, kterou byla pokaždé tříparová 18. Lieser byl šest metrů od jamky, Lafon necelé dva.

"Věděl jsem, že ten putt musím dát, jinak je konec. Nedal jsem, on ano a já… Jasně, byl tam smutek, ale hlavně jsem byl rád, že už to skončilo," nepopírá český profík obrovskou úlevu, která přišla s posledním puttem.

"Naštěstí jsem to dobře naplánoval a ranní dohrávku 14 jamek jsem šel s bagem na zádech, abych měl na druhou osmnáctku, kdy mi budou docházet síly, elektrický vozík. Ještě že jsem to tak udělal. Představa, že by se mi třeba ráno nosit nechtělo a musel bych pak nosit odpoledne… Asi bych umřel," nechce Lieser myslet na to, že by večer neměl svého elektrického pomocníka, který nakonec vydržel i nekonečné play-off.

Lieser s Lafonem se ve středu zapsali do golfových historických tabulek, když na profesionální úrovni se hrálo jen jedno delší play-off náhlé smrti. A to na PGA Tour v roce 1949, kdy o vítězi Motor City Open v Michiganu nerozhodlo ani 11 nadstavbových jamek. Organizátoři se následně rozhodli určit Careyho Maddlecoffa s Lloydem Mangrumem jako společné vítěze.

Stačilo odehrát ještě dvě další jamky a světový rekord by byl na světě.

"Samozřejmě jsem o tom vůbec nevěděl. Navíc asi po pěti jamkách jsme se v tom ztratili a sami netušili, pokolikáté tu osmnáctku vlastně jdeme. Ono, když hrajete furt dokola ostrovní třípar ze 143 metrů, tak jste opravdu zmatení," přiznává Lieser.

Proč celkem osmkrát zahráli v play-off na osmnáctce společně par a jen jednou birdie na páté nadstavbové jamce? "Byl tam hodně těžký návrt, který byl ze všech stran velmi těžký na přečtení. Byl totiž na takové bouli. Za prvních devět jamek jsme dali jediné birdie, když já to hodil na metr a Mathieu hned po mě na šedesát centimetrů. Jinak nám to občas jamku lízlo, ale hráli jsme furt pary."

Lieser pak moc dobře ví, že turnaj si neprohrál v nepředvídatelné rozehrávce, ale v závěru finálového kola. Na posledních šesti jamkách totiž hrál pouze pary a přišel o náskok tří ran.

"Tam jsem to honil levá pravá, hrál jsem skrz stromy, přihrával si přes křoví do paru… Na sedmnáctce jsem pak nedal metr a půl do birdie," lituje Lieser, kterému s pokrytím sezony nejvíce pomáhají Mstětice a také firmy ProQuip, City Golf a Best of British Cars Ostrava.

Závěrečný výpadek byl o to překvapivější, že hřiště bylo hodně skórovací. Celkem hráči během tří kol zahráli 1018 birdie a 25 eaglů. "Hřiště to není těžké. Ještě jak zapršelo, tak bylo mokré a míčky nikam neodskakovaly. Pořád ale musíte trefit fairway, pak green a proměnit putt. Na první devítce byl navíc občas zvláštní nárazový vítr, ale jinak to je příjemné parkové hřiště," zhodnotil GC Gradi Lieser.

Ten je se svou letošní hrou zatím spokojený. "V poli hraji dobře skoro celou sezonu. Jak na Challenge Tour na Kuňce, tak ve Švýcarsku mi chybělo skórování. Byl jsem blízko tomu, abych hrál výsledky jako v posledních týdnech," myslí si. Díky čemu se jeho výsledky zlepšily? "Průměrně nyní trávím tak třicet hodin týdně na puttingu. Jsem na něm prakticky ve svém veškerém volném čase a pořád puttuji. Díky tomu jsou lepší mé lepší dny a horší nejsou tak hrozné."

"Hodně mi navíc se švihem pomohl Lukáš Lizánek. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, ke komu bych měl jít. Cítil jsem, že s někým potřebuji určité věci konzultovat. Lukáš byl vždy se mnou na stejné vlně, máme hodně podobné názory na švih a hned jsme si sedli. Není to o tom, že bych za ním na Zbraslav chodil pětkrát týdně, ale když tu jednou za čtrnáct dní jsem, tak mi pomůže," libuje si Lieser.

Lieser tráví v posledních měsících spoustu času na puttingu (foto: Ladislav Adámek)

Vedle toho si také nemůže vynachválit nedávný kompletní přestup na hole Titleist. Od té doby vyhrál turnaj Moneta Czech PGA Tour v Lázních Bohdaneč a málem triumfoval i na Pro Golf Tour. "Jsem hodně spokojený. Co si budeme povídat, odehrál jsem s nimi čtyři turnajová kola a byly z toho výsledky 66, 66, 62 a 64."

Nyní ho čeká třetí letošní turnaj Challenge Tour, když je jedním z 11 Čechů, kteří se v příštím týdnu představí na Prague Golf Challenge.

"Na Zbraslav se těším. Vždycky jsem tam hrál dobře, ale pravdou je, že jsem tam teď dlouho nebyl, takže nevím, jak aktuálně hřiště vypadá. Vždy jsem jenom na drivingu, na hřiště jsem se moc nedostal. Ale opravdu se těším," říká před startem na hřišti Prague City Golf.

A jaké má cíle pro zbytek sezony? "Když jsem hrál svou první Pro Golf Tour na Ypsilonce, tak jsem si před startem řekl, že to zkusím vyhrát a potom dojedu celou sezonu. Že se to ještě vyplatí s ohledem na možný zisk karty na Challenge Tour. Nestalo se. To samé bylo v Polsku, kdybych vyhrál, tak by to pořád šlo, protože kluci na špici jsou tam docela namačkaní. A zase nic, tak uvidíme, co bude dál."

Třeba to ale do třetice vyjde v příštím týdnu na Prague Golf Challenge. Ondřej Lieser by se určitě nezlobil.

Fotky Ondřeje Liesera zde