Tři puttovací drily kouče Spilkové, které zlepší vaši hru

Jasně, asi díky nim nebudete hrát úplně stabilně pod par a na nějaké velké vydělávání peněz golfem to také nebude, ale minimálně výrazně zlepšíte svůj pocit s putterem v ruce, což je na greenech společně s uměním přečíst správně dráhu puttu vlastně to vůbec nejdůležitější.

Lukáš si pro vás připravil tři drily, které testuje i na své nejznámější svěřenkyni. "Jsou pro každého a podle úrovně svého hraní si je můžete postupně ztěžovat. Ale rozhodně bych ve zvyšování náročnosti nespěchal, hlavní je získat co nejlepší pocit pro puttování," říká Martinec.

Golfová céčka

Základem tohoto drilu je vyznačení výseče o délce jednoho metru, do které se z přesně daného místa, nejčastěji dvou metrů, snažíme posílat míčky postupně tak, aby končily uvnitř výseče a byly stále kratší. Míčky se tak musí řadit od nejdelšího puttu po nejkratší.

"Ideální je hrát ze vzdálenosti metr až dva metry. Nemusím se držet ale pouze jednoho nebo dvou metrů, mohu hrát z metru a třeba dvaceti centimetrů. V principu jde pouze o to hrát z vyznačeného místa tak, abych míčky vzdálenostně seřadil od nejdelšího puttu po nejkratší," popisuje Martinec.

Na co si přitom dát pozor?

"Musím zůstat ve vymezeném prostoru, takže když zahraji přes, nebo pokud jsem krátký, tak končím a začínám od nuly. To samé ve chvíli, kdy zahraji sice do výseče, ale míček je delší než předchozí. Postupem času se mohu dostat klidně i k deseti míčkům, které se mi podaří do toho prostoru zahrát. Je to pouze o trpělivosti a času, který tomu dám."

Cílem je se neustále zlepšovat ve vlastní statistice počtu míčků, které zůstanou ve vymezeném prostoru. Jde o to získat co nejlepší cit na krátké putty. Ti věkově "zkušenější" z nás si určitě vybaví čáru, na kterou jsme házeli céčka, čémíž jsme si v devadesátých letech zkracovali nudu nejen ve škole. Tento dril je této hře velmi podobný, akorát se nepřibližujeme jedné čáře, ale pohybujeme se mezi dvěma.

"Všichni bojujeme s tím, že si načteme krátký putt, ale vidíme na něm lehký break. Buď to můžeme napálit na střed, ale nesmíme minout, nebo poslat citovku, která tam doteče. Často ale zvolíme kombinaci nejhoršího, že ostřeji nadehrajeme break," popisuje Martinec úskalí kratších puttů.

A tomu je potřeba se vyvarovat: "Je to o jemné práci, kontrole míčku a jeho rychlosti. Když s tímto začínáte, je dobré si dát cíl třeba na tři balony. Když je dám hned, mám slušnou kontrolu rychlosti puttů a pokračuji na čtyři, pět… Více jak dvacet minut bych tento dril ale nejel."

Místo jamky týčko

I když je naším cílem na greenu skončit s míčkem v jamce, často se upínáme při puttování k jinému bodu, třeba hraně jamky. Tento dril je velmi podobný, a navíc vám vysvětlíme, proč tomu tak je.

"Mým cílem je zde trefit týčko. První vzdáleností, kterou přitom budu hrát, je půl metru, ze kterého mám dva pokusy na to týčko trefit. V okamžiku, kdy se mi to povede, posunu se o šířku patky putteru dál. Když se ale netrefím ani jedním ze dvou pokusů, vracím se zpět na předešlou pozici," uvádí Martinec další dril, který podle vlastních slov často trénuje i s Klárou Spilkovou.

Ta má místo týčka speciální obdélník o šíři tři centimetry, nenechte se ale mýlit, že by to tak měla lehčí. Ona totiž hraje na vzdálenost klidně i ze tří až pěti metrů!

"U dětí občas dáváme tři pokusy, a to se někdy dostaneme také klidně ke třem metrům. Nebo opačně, chci se dostat na dva metry, ale jen jedním pokusem na pozici. Hlavní je si osvojit umět se koncentrovat na cíl. Čím menší přitom cíl je, tím je koncentrace větší," vysvětluje Martinec.

A hned pokračuje: "Zde je vysvětlení, proč dobří hráči při ráně z týčka míří třeba na strom nebo na hranu fairwayových bunkerů. Neřeknou si, trefím fairway, protože to je větší cíl a snižuji si tak koncentraci, protože fairway přece není těžké trefit. Jenže tím danou ránu podceňuji."

"Stejné to je na greenu. Neměl bych chtít trefit jamku, ale její střed nebo hranu. Nebo nějaký bod na greenu, odkud míček k jamce steče. Hráči, kteří jsou mnohem dál než my, jedou i přes několik bodů. U tohoto drilu by opět nemělo být cílem se dostat za každou cenu až na konec řady, dal bych tomu maximálně pět nebo deset minut," dodává kouč Spilkové.

Přímo na komoru

Třetí dril je konečně pro ty, kteří potřebují pro dobrý pocit posílat míčky přímo do jamky. Jednoduché to ale rozhodně nebude. V cestě vám totiž bude stát malá branka, které se nesmíte dotknout. A ještě navíc musíte zahrát tak, aby míček zastavil o zadní hranu, ve které je zapíchnuté týčko.

"Snažím se hrát na týčko, ale přímo v ose mám branku. Proměněný putt je zde super, ale já se soustředím na tu ránu tak, že chci projet brankou bez teče jedné z tyček a zároveň se musím dotknout týčka zabodnutého do zadní hrany jamky. Nic jiného neberu," říká jasně Martinec.

Míček tak sice může skončit v jamce, ale jakmile se dotkne buď branky, nebo se naopak nedotkne zadního týčka, tak se v tomto cvičení nepočítá jako úspěšný putt.

"Neztěžuji si to přitom nějakými nerovnostmi, ale najdu si rovnou pozici, aby to bylo o tom, zahrát míček čistě do jamky. Pokud se k těmto všem třem drillům dostanu v sezoně jednou týdně, tak po pár měsících musím cítit na greenech jistotu při puttování," myslí si Martinec.

Nejen v tomto případě je podle něho dobré si vést vlastní statistiku. A nastavit si pro jednotlivé drily cíle pro první měsíc. Dostat do vymezeného prostoru pravidelně čtyři míčky, posunout se na metr a půl od týčka proměnit pět puttů z deseti. Třeba. A pak podle progresu posouvat pozice dál a dál, a pečlivě přitom zaznamenávat, jak se zlepšuji.

"Člověk totiž přirozeně zapomíná a může mít pouze dojem, že se zlepšuje, protože si zapamatuje ten jeden dril, kdy mu to třeba zrovna šlo. V globálu ale žádný posun nastat nemusel a na hřišti pak stále přichází zbytečně o rány, o které by přicházet nemusel. Základem je ale pravidelný trénink," dodává Martinec.