Filip není žádná rychlokvaška. Jde krok za krokem, odhalil Jakubčíkův trenér Ondřej Trupl
Filip Jakubčík se v červnu postaral o pořádný rozruch na české golfové scéně. Na jediném turnaji učinil hned o dva zápisy do českého golfové historie. Vyhrál jako první amatérské mistrovství Evropy a díky tomu si zahraje, opět jako první, na nejstarším majoru The Open. A když měl 21letý student University of Arizona říct, který z trenérů má největší podíl na jeho golfovém růstu, měl zcela jasno. Ondřej Trupl.
Autor: Alois Žatkuliak, 17.07.2025 09:39
V českém golfu, přesněji řečeno jako golfový profesionál, pracuje Ondřej Trupl už přes tři desítky let a během svého působení dosáhl nejvyšší trenérské licence Master Golf Professional. Pětapadesátiletý odborník je nejen nepřehlédnutelnou osobností v českém profesionálním golfu, ale především respektovaným trenérem.
A také člověkem, který byl a stále je pro Filipa Jakubčíka klíčovou osobou společně s jeho otcem. Ostatně byl už u jeho prvních golfových kroků a jejich spolupráce trvá neustále. Včetně tréninku na dálku vzhledem k tomu, že hráč s přezdívkou Fík, někdy také Fíkus, má za sebou už tři roky na arizonské univerzitě.
Jak takový trénink vypadá, jaký Filip je, jak se mění golf v Česku a jak mění golf moderní technologie, to vše bylo tématem našeho povídání s Ondřejem Truplem, který dokáže nejen nahlédnout hodně hluboko do podstaty hry zvané golf, ale stejně tak použít upřímná slova, která se leckdy označují za hůře publikovatelná.
Začněme trochu zeširoka, v čem se český golf za těch více než 30 let, co v něm působíte, proměnil?
Úplně jako první mě napadne, že v možnostech, které dnes děti mají, a ve financích, které za nimi stojí, tedy v možnostech rodičů. A pokud bych to měl uplatnit na výkonnostní golf, tak právě v něm je zázemí rozhodující. Když kluk hraje pěkně, ale rodič si nemůže dovolit jeho dva tři výjezdy za rok na kempy, tak je to k ničemu. Může pak mít super talent, bohužel to z něj na českých hřištích nikdo nevykutá.
Je třeba i tohle důvod, proč český golf stále nemá stálého hráče třeba na DP World Tour?
To dokážu těžko posoudit, ale roli hraje určitě i úroveň nastavení hřišť. Hřiště máme u nás kvalitní, to bez debat, ale kvalita jejich nastavení je úplně jinde než venku. U nás hřiště a jejich majitelé, a nedivím se jim, nastavují hřiště takříkajíc turisticky. Chápu to, chtějí tam dostat co nejvíc lidí, chtějí, aby se jim to zaplatilo. Důsledkem je turistický setup. Ale nejsou to jediné důvody. Spousta šikovných děcek dala třeba přednost škole. Je jen pár statečných, jak bych je nazval, kteří si za tím jdou.
Aktuálně mezi ně určitě patří i Filip. Ten se vydal "americkou cestou". Je to podle vás jediná a optimální cesta do velkého golfu?
Jediná určitě ne. A optimální také nevím. Ale zdá se, že zatím asi nejefektivnější. Ale to je i proto, že tam nehrají pořád s těmi stejnými hráči, že tam nadaných děcek jsou mraky. A když tam přijde lokální hvězdička od nás, tak tam je takových na každém hřišti dvacet. Když tam ten borec, nebo borkyně, od nás přijde, velice rychle je přejde to lokální machrování a začnou přemýšlet, jak se posunout, jak se zlepšit.
Takže ten náraz v Americe může být dost tvrdý?
Čím víc jsou děcka od nás zpovykaná a rozmazlená, tím ten náraz je tvrdší. Je to na prvním místě o výchově, o zázemí, a tím nemyslím pouze peníze. Výchova a zázemí jsou klíčové.
Jak je na tom s výchovou a zázemím Filip? A v čem je jiný ve srovnání s dalšími dětmi, které vám prošly rukama?
Je klidný, je v pohodě, rozvážný. To jsou jeho přednosti. Měl díky tomu výhodu proti ostatním. Ti se vztekali, mlátili holemi a nevím, co všechno. Ne, že by si Filip taky nepraštil holí, ale nevztekal se. Byl vedený k rozvaze, nedělal žádné zbrklé nesmysly, nic takového. Opět se tím dostávám k výchově. Díky tomu měl náskok a navrch proti vrstevníkům.
A Filipova výchova?
V každém případě má mladý Fíkus kliku, že má za tátu "starýho" Fikuse. To je určitě obrovský benefit. Jeho táta není žádný Herodes. Na začátku jsme si vysvětlili, že si nechceme léčit svoje komplexy a dokazovat si něco na dětech. Tatínek byl velice pro. To je nutný stav a ideální pro vývoj dítěte.
Filip sám o sobě říká, že je klidná síla, že se na hřišti nevzteká. To je asi pro golf dobrá vlastnost?
To je klíč ke golfu. Hlava je základ a golf je především o hlavě.
Kdy jste se vlastně s Filipem dali dohromady?
Dali jsme se dohromady tak, že pantáta Jakubčík u mě ještě ve Zlíně dělal zelenou kartu. Udělal si ji, ale pak se asi dva tři roky neobjevil, protože měli doma malé dítě. Filipa. No a někdy, když byly Filipovi čtyři, nebo pět, se u mě zase začal objevovat. Ale už s Filipem. Takže jsem s Filipem vlastně úplně od začátku.
Kdy jste spolu začali trénovat opravdu seriózně?'
Co je seriózně? Od začátku jsem ho učil nějaké návyky, chování, vystupování, golfové věci. A to už je vlastně trénink. Ze začátku to bylo o tom, že tam chodil s tátou a úkoly dostával napřed táta, aby hlídal Filipa, co, jak a proč má dělat. A v okamžiku, kdy Filip už sám pobral dost rozumu, začal víc trénovat sám. Trojúhelník otec, syn a já. Nebylo to nikdy jinak.
Tak to je docela výdrž?'
Já jim k tomu gratuluji, že to se mnou tak dlouho vydrželi. Máte pravdu, je to výdrž.
Když přijde nějaký neúspěch, první na řadě, kdo je odstaven, bývá trenér…
Fíkus ale neměl žádné neúspěchy. On není žádná rychlokvaška. U něj jde všechno postupně, buduje si sebevědomí, ego s výchovou, vše dohromady. To nejde rychle, neurychlíte to. On si sebevědomí buduje pomalu, krok za krokem, a tím pádem mu to vydrží. Je odolný a má to pevný základ. Takové ty hvězdy májové, co v dubnu vyhrají první turnaj a v květnu si myslí, že už umí všechno, to je k ničemu. A ještě přidám, že všechno má být přiměřené věku. Co má za smysl, aby se porovnával 13letý a 20letými? Fyzicky na to nemá, ani mentálně. Netvrdím, že nemůže zahrát, ale odmítám to, nedává to smysl.
Máte Filipovi kariéru před sebou doslova jako na dlani. V čem se posunul nejvíc?
V čem? (dlouhé přemýšlení) Naučil se v Americe odolnosti při hře. To je první věc. Samozřejmě ho posunulo dál to, na jakých hřištích hrál a trénoval a s kým hrál. Je velice všímavý, umí si vzít ponaučení z věcí, které se ho týkají, co se mu staly. Při hře to funguje. A když to funguje na golfu, tak to funguje i v životě. Golf je okno do duše. A Filip přitom používá normální selský rozum, netvoří si žádné fantastické konstrukce.
Jak potěší trenéra, když na otázku, který z trenérů mu dal a dává nejvíc, řekne, že právě vy jste pro něj tím zásadním člověkem?'
Víte, to je moje satisfakce. To je to, proč to dělám. Samozřejmě kromě toho, že trénování je moje obživa. Tohle je ale ta radost z práce.
Taková pověstná třešnička na dortu?
Ne, ne, to není třešnička na dortu. To je všechno. Úplně všechno. To je celý dort.
Filip prozradil, že spolu během jeho studií v Americe stále trénujete, ale na dálku. Jak takový trénink vypadá?
Někdy si povídáme, někdy fabulujeme, vymýšlíme, někdy se s něčím svěřujeme. To je pokaždé jiné. Ta představa, že mi zavolá a já mu začnu něco kázat, ta je úplně mimo. Z mé strany už to není trénování a mentorování, takové, jako když stojím u člověka na rohožce. Je to spíš koučování. To znamená, že se bavíme a řešíme jeho nápady, jeho myšlenky, jeho vnímání.
Je jednou z forem i to, že když Filip cítí nějaký problém, nahraje svůj švih, vy se na to podíváte a řešíte, co s tím?
Ano. Buď je to online, což mě trochu rozčiluje, protože to je někdy ve dvě ráno, což mi trochu dělá problém. Nebo pošle video, já na to něco odpovím, zatelefonujeme si, já mu řeknu svůj názor, on to jde vyzkoušet a řekne, že to tím nebylo. Nebo hned přijde s něčím jiným. Není to o tom, co já řeknu. Je to o jeho myšlenkách. S těmi pracuju.
Asi se nepletu, že bez současných technologií by takový trénink na dálku byl nemožný.
To bych byl v háji. Nebo spíš oba bychom byli v háji. I když on asi nakonec ne, našel by si tam trenéra, ale já bych tady neměl jinou možnost.
Nakolik technologie proměňují golf?
Extrémně. Teď bych k nim přidal ještě umělou inteligenci AI. Už jsem si stáhl nějaké programy s AI. V zásadě je to o tom, co všechno mají v programech nahrané, ale vidí chyby, analyzuje je, dokáže doporučit nápravu, vytvořit příklad. Je to fantastický. Jakmile bude nějaká super aplikace AI, tak se můžeme všichni trenéři jít bodnout.
Myslím, že lidský faktor bude hrát roli stále…
Tomu také věřím. To je to poslední, čeho se držím.
Výkonnostní vzestup Filipa v posledních letech je patrný. Vyhrál teď ME, dostal na The Open a je sedmý ve světovém amatérském žebříčku. Nehrozí, že se začne vznášet v oblacích?
V první řadě, žádné, že by hrál Open a dal se hned k profíkům, nehrozí. Dělá vysokou školu a musí ji dodělat. Pak se uvidí, co dál v golfu.
Takže, a teď budu fabulovat, Filip vyhraje Open, v play-off porazí McIlroye, ani v takovém případě nehrozí, že přestoupí hned k profesionálům?
To by dostal doma po čuni (smích). To vysvětlení je strašně jednoduché. Má už dnes nějakou úroveň. Dobře, vyhrál jeden turnaj, ale pořád to není na to, aby se tím uživil. To znamená, že má ještě rok na to, aby se zlepšoval, ještě o kus povyrostl. Za rok bude graduovat a pak se budeme moct bavit o tom, na co už může mít. O tom, že má Filip velký potenciál, o tom nepochybuji, ale kam až může dojít, to se teprve uvidí.
